Infoblog podpory a ochrany veřejného zdraví

Informace lidsky, stručně a přehledně

Cílem infoblogu podpory zdraví je přinášet ověřená odborná fakta. Ta zestručníme a přeložíme do lidského jazyka. Uvědomujeme si, že čas je drahý, proto Vám čtení našich blogů nezabere více jak 5 minut.

65. díl – Dětská (přenosná) obrna

Není tomu ani týden, kdy se v médiích objevila zpráva o výskytu polioviru v londýnské kanalizaci. Pro někoho to je zpráva, kterou pustí jedním uchem dovnitř a druhým ven. Z epidemiologického hlediska se však jedná o zprávu, která by rozhodně neměla upadnout v zapomnění. Pojďme si tedy toho o dětské přenosné obrně povědět více.

O dětské obrně jste možná již slyšeli. Nepleťme si však pojmy. Mezi dětskou PŘENOSNOU obrnou, chcete-li poliomyelitidou a dětskou MOZKOVOU obrnou je zcela zásadní rozdíl a neměli bychom si je plést.

Dětská mozková obrna NENÍ infekčním onemocněním! V tomto případě se jedná o poruchu hybnosti, která je způsobená poškozením mozkové tkáně v období těhotenství, porodu nebo v prvních měsících života.

Oproti tomu dětská přenosná obrna je život ohrožujícím INFEKČNÍM onemocněním, které postihuje nervový systém.

V drtivých případech průběh onemocnění probíhá zcela bezpříznakově. U pár jedinců se onemocnění projeví nespecifickými chřipkovitými příznaky a cca u 1 pacienta ze 100 nakažených se projeví těžké až smrtelné příznaky. Poliovirus se pomnoží v nervové soustavě a nevratně poškozuje nervové buňky. Toto poškození následně způsobí paralýzu, která může vést ke kvadruplegii, způsobit potíže s mluvením a polykáním nebo i smrt.

Světová zdravotnická organizace se toto onemocnění snaží eradikovat od roku 1988 a i přes to, že se ČR k tomuto eradikačnímu programu přihlásila až o tři roky později, vakcinační program u nás běží už od roku 1957. Díky tomu se Československo stalo 1. zemí na světě, kde byl díky očkování přerušen proces šíření nákazy. I přes to, že se u nás poliomyelitida již nevyskytuje, je nezbytné stále udržovat vysoké procento proočkovanosti populace z důvodu možného šíření importovaných nákaz. Divoké kmeny polioviru se stále vyskytují a nadále kolují v populaci. Jejich výskyt byl zaznamenán např. v Afghánistánu, Pákistánu, africké Malawi, na Ukrajině nebo v Izraeli.

Výskyt polioviru v populaci je pravidelně sledován i u nás. Vzhledem k procesu šíření nákazy, kdy k přenosu dochází fekálně-orálním způsobem (nedostatečná hygiena rukou po použití toalety), jsou v ČR pravidelně monitorovány odpadní vody.

Odběr je prováděn 1x za měsíc, celkem v 10 městech a ve 3 zařízení, která jsou určená pro zajištění cizinců. Díky tomuto monitoringu vzniká soustavný systematický přehled o případném výskytu tohoto onemocnění.

64. díl – Tuberkulóza

Tuberkulóza je onemocnění, které je u nás v posledních měsících skloňováno častěji než dříve. Jaký je důvod? Odpovědí je „speciální vojenská operace“ na Ukrajině a s ní související počet uprchlíků migrujících po Evropě.

Pro mnohé z nás je tuberkulóza velkým strašákem. Pojďme se tedy v dnešním díle na toto onemocnění zaměřit a zjistit, zda je náš strach oprávněný.

Původcem tuberkulózy je bakterie Mycobacterium tuberculosis (bovis, africanum…) a zdrojem onemocnění je nejčastěji nemocný člověk. Teoreticky dalším možným zdrojem (méně obvyklým) mohou být domácí nebo divoká zvířata.

K přenosu onemocnění by v tomto případě mohlo dojít např. pitím nepasterizovaného mléka od nemocných krav. Tento způsob nákazy by Vám však hrozil spíše v méně civilizovaných státech světa. V České republice je však skot pravidelně testován, takže nákazy prostřednictvím pití mléka se bát nemusíte.

„Nejběžnějším“ způsobem přenosu je přímý kontakt s nemocným člověkem s TBC plic kapénkovou infekcí. K přenosu dochází při přímém kontaktu jako je mluvení, smrkání nebo kýchání, kdy se do prostředí dostávají Mykobakteria.

Ale pozor – domníváte se, že tuberkulózu chytnete „jako rýmu“, když se kolem Vás člověk s tuberkulózou jen ochomýtne? Tak tomu naštěstí není! Aby mohlo dojít k přenosu tuberkulózy, je nezbytný dlouhodobý a úzký kontakt s nemocným člověkem! Pravděpodobnost nákazy se zvyšuje u osob s oslabenou imunitou a také např. u lidí ve špatném výživovém stavu. Vnímavější vůči nákaze jsou i děti a dospívající.

Drobnou „výhodou“, co se přenosu TBC týče“, je i to, že původci onemocnění v prostředí nepřežívají déle než 1 – 2 hodiny a jsou citliví vůči slunečnímu záření a teplotám nad 60 °C.

Pokud máte malé děti, tak jste již jistě zaznamenali, že povinné očkování dětí vůči TBC bylo u nás zrušeno.

Ano, dle dostupných údajů ve světě umírá ročně cca 1,3 milionů osob na tuberkulózu ročně. U nás se však výskyt tohoto onemocnění každoročně pohybuje cca okolo 500 případů.

Vzhledem k této příznivé epidemiologické situaci Ministerstvo zdravotnictví rozhodlo o ukončení plošného očkování a očkovány jsou pouze děti s vyšším rizikem infekce. O očkování v tomto případě rozhoduje lékař novorozeneckého oddělení na základě dotazníku vyplněného rodiči narozeného dítěte.

Tak co myslíte? Je třeba se tuberkulózy obávat? Bezpochyby se jedná o velice závažné onemocnění, které není radno podceňovat! Zároveň však není tak úplně na místě se bát, že každý cizinec, kterého potkáme a který zakašle, nás ihned nakazí tuberkulózou…

63. díl – Bioterorismus

K tomuto ne příliš optimistickému tématu jsme okrajově zabrousili minulý týden v souvislosti s pravými neštovicemi.

Jak již bylo zmíněno, virus pravých neštovic by v současné době měl být bezpečně uložen pouze ve dvou laboratořích na světě, a to z důvodu vědeckých účelů. Co by se ale stalo, kdyby byl tento (nebo jiný) virus zneužit a cílen vůči populaci? V tomto případě by celý svět začal skloňovat pojem bioterorismus…

V rámci biologické války dochází k úmyslnému a zaměřenému zneužití biologických činitelů (mikroorganismů) s cílem vyvolat onemocnění/úmrtí osob, zvířat nebo rostlin. Jako biologické zbraně mohou být využívány viry, bakterie nebo jejich toxiny.

Použití „biologických zbraní“ není, co se historie týče, žádná novinka. Příkladem může být „využívání“ osob zemřelých na mor, kdy jejich infekční těla byla vystřelována ve 14. století přes městské hradby na území okupované tatarskými vojsky.

Realita současného světa však již pokročila a byla by využívána mnohem sofistikovanější a zároveň efektivnější řešení. Nabízelo by se např. využití biologických kontaminovaného aerosolu, zasažení zdrojů pitné vody nebo skrytá kontaminace potravin.

A jaké nákazy bychom mohli potenciálně považovat za nebezpečné? Krom pravých neštovic by do této skupiny patřil např. antrax, hemoragické horečky (např. ebola), mor a cholera, otravy způsobené botulotoxinem nebo toxinem původce Clostridium perfrongens a mnoho dalších…

Co je však zásadní nevýhodou biologických zbraní? Nejspíše to, že v případě infekčních onemocnění může velice rychle dojít k nekontrolovatelnému šíření onemocnění, které se rychle vymkne kontrole a snadno se otočí i vůči samotnému agresorovi. Proto pokud se nějaký stát nezavázal k Úmluvě o zákazu biologických zbraní, je velmi málo pravděpodobné jejich užití v praxi z pohledu „vlastního gólu“.

Asi každý z nás už zaslechl o tuberkulóze, o onemocnění, na které se hojně umíralo a starší část nás je ještě proti ní očkována. Jak vypadá tuberkulóza dneška si řekneme v příštím dílu.

62. díl – PRAVÉ neštovice – co možná nevíte?

Drobnou zmínku o tom, že nejsou neštovice jako neštovice jste mohli zaznamenat již v minulém článku. Jaký je mezi nimi tedy rozdíl – plané neštovice vs. pravé neštovice? Variola vs. varicella? Zní to dost podobně, ale rozdíl je zásadní…

Především v dětských kolektivech se v několikaletých intervalech můžeme setkat s epidemií PLANÝCH neštovic, o kterých byla řeč v minulém článku.

Rozdíl mezi planými a pravými neštovicemi je především ten, že na rozdíl od planých neštovic se s PRAVÝMI (též označovanými jako černými) neštovicemi v dnešní době nesetkáte. Jedná se totiž o onemocnění, které bylo eradikováno – dalo by se říci „vymýceno“ ze zemského povrchu.

Proč jim věnovat naši pozornost? Minimálně proto, že na jejich vymýcení měl významný podíl český epidemiolog Karel Raška 🙂.

Pravé neštovice jsou vysoce nakažlivým onemocněním, které mělo ve 20. století stovky milionů obětí za rok. Právě to je důvodem, proč Světová zdravotnická organizace (WHO) vyrazila do boje proti tomuto onemocnění.

Eradikační program k vymýcení pravých neštovic byl zahájen roku 1966 a prvotní předpoklady slibovaly jejich vymýcení do konce doku 1974. S koncepcí tohoto eradikačního programu, přišel výše zmíněný epidemiolog Karel Raška (který byl toho času ředitelem oddělení přenosných nemocí WHO).

Právě Karel Raška přišel se strategií, při které prvotně nedocházelo k plošnému očkování populace, ale soustředil se nejprve na jednotlivá ohniska výskytu pravých neštovic. Zde bylo z epidemiologického hlediska zasahováno s maximální důsledností.

Tato strategie se ukázala jako účinná a roku 1980 byly pravé neštovice označené WHO jako eradikované – vymýcené. Za efektivitu a realizaci tohoto eradikačního programu byl Karel Raška vyznamenán roku 1984 Jennerovou medailí.

Od vyhlášení eradikace je virus pravých neštovic dle oficiálních informací bezpečně uložen pouze ve 2 laboratořích na světě – v Atlantě v USA (centrum CDC) a v Ústavu virových preparátů v Moskvě.

Od roku 1980 se proti pravým neštovicím nikde ve světě neočkuje. Imunita po očkování nepřesahuje cca 25 – 30 let, tzn. že celá světová populace je v současné době vůči pravým neštovicím vnímavá.

Znamená to pro nás něco? Pevně věřím, že nikoliv…nicméně se jedná o onemocnění, které by přicházelo v úvahu v souvislosti s bioterorismem. O tomto neveselém tématu však zase příště.

61. díl – Plané neštovice

Slunce a pobyt na něm byl tématem několika minulých článků. Už víme, že dlouhodobé vystavení pokožky intenzivnímu slunečnímu záření není vhodné z mnoha důvodů, ať už se jedná o rychlejší stárnutí kůže, tvorbu vrásek, spáleniny nebo riziko vzniku kožního melanomu. Slunci je ale doporučováno se vyhýbat i při léčbě řady onemocnění. Plané neštovice jsou jedním z nich.

Máte takový pocit, že o planých neštovicích pár let neslyšíte a pak najednou přijde boom a najednou je má každé druhé dítě v okolí? Bingo! Právě tento několikaletý (většinou 3 až 4letý) epidemický cyklus je pro neštovice charakteristický. Toto pravidelné cyklické opakování je podmíněno především „dorůstáním“ vnímavé populace dětí.

Jedná se o vysoce nakažlivé onemocnění doprovázené horečkami a výsevem puchýřků po celém těle. K jejich výsevu dochází v několika vlnách. Samotný průběh onemocnění je však vždy značně individuální – průběh může být zcela bezpříznakový (kdy ani nevíme, že jsme neštovice prodělali a zjistíme to např. až při vyšetření hladiny protilátek), nebo na pokožce objevíme pár ojedinělých „neštoviček“ až po stav, kdy k výsevu došlo po celém těle a o diagnóze nemůže být pochyb.

V čem jsou neštovice způsobené virem varicella zoster záludné?

– dlouhá inkubační doba – cca 2 až 3 týdny, největší nakažlivost 2 dny před výsevem puchýřků

– vysoká nakažlivost – přenos přímým kontaktem s nemocným (kapénkami) nebo nepřímým kontaktem skrz předměty kontaminované obsahem puchýřků nebo nosním sekretem

možnost „vrozených neštovic“ v případě nákazy těhotné ženy těsně před porodem

pásový opar

trvalá imunita po prodělání planých neštovic

Jak souvisí pásový opar s vrozenými neštovicemi? Virus varicella zoster po prodělání neštovic dlouhodobě zůstává (přežívá) v nervových gangliích člověka. V případě imunologického oslabení organismu může dojít k opětovnému výsevu puchýřků ve formě pásového oparu. Nutno však říci, že pacient s pásovým oparem je mnohem méně nakažlivý než v případě „klasických“ neštovic.

Jaká epidemiologická opatření jsou v případě planých neštovic uplatňována? V prvé řadě to je izolace nemocných jedinců (nejčastěji dětí) po dobu výsevu puchýřků (cca 8 dnů), očkování imunologicky oblíbených dětí (např. děti s onkologickým onemocněním), očkování žen, které neštovice neprodělali v případě plánovaného těhotenství (ochrana plodu).

Plané neštovice jsou zajímavým onemocněním, co myslíte? Víte ale o tom, že nejsou neštovice jako neštovice a mezi „planými“ a „pravými“ neštovicemi je propastný rozdíl? O tom ale zas příště…

60. díl – Kožní znaménka

Kožní znaménka, chcete-li pihy, má nejspíš každý z nás. Někdo jich má více, někdo méně, s některými se můžeme narodit, jiná vznikají v průběhu života. Variabilita výskytu, tvaru a četnosti je různá, jedno však mají společné – je naprosto nezbytné jim věnovat pozornost a s železnou pravidelností je kontrolovat!

Čeho bychom si měli všímat? Důležitá je především změna velikosti, barvy, tvaru a také celkový vývoj kožního znaménka v průběhu let.

Co se vývoje kožních znamének týče, jejich největší množství vzniká během dětství. Další změny v průběhu života již vyžadují naši pozornost. Je kožní znaménko stále stejné, nebo se v průběhu let mění a vykazuje změny?

O „zdravém“ znaménku bychom neměli ani vědět, nemělo by nás svědit ani bolet, nemělo by krvácet. Pokud tomu tak není, je třeba navštívit dermatologa.

Stejně tak tomu je s velikostí kožního znaménka. Zdá se Vám, že je větší, než bylo před půl rokem? Nejste si jisti, jestli za poslední dobu nepovyrostlo? Není nic jednoduššího než ho čas od času přeměřit. Velice snadno tak budete vědět na čem jste.

Tvar kožních znamének bývá ve většině případů oválný/okrouhlý a pravidelný. Pokud dojde ke změně tvaru a okraje znaménka začnou být nepravidelná nebo asymetrická, je na čase zbystřit. Změnou tvaru je myšlen růst nejen v plošné rovině, ale i do výšky nad povrch kůže. I toto je důvod k návštěvě lékaře.

Okraje znamének by měly být vždy pravidelné, nikoliv „rozpité“ nebo přerušované.

Barva znaménka bývá ve většině případů jednotná. Ve chvíli, kdy dojde ke změně barvy, nebo skvrnitosti, měli bychom znaménku opět věnovat naši pozornost.

Pokud máte pochyby o některém ze svých kožních znamének, není nic jednoduššího než navštívit kožního lékaře. Vyšetření probíhá neinvazivně, pohledem, za pomoci dermatoskopu a zkušenému lékaři netrvá déle než pár vteřin.

V případě, že má lékař o znaménku pochybnosti a domnívá se, že je rizikové, doporučí jeho chirurgické odstranění. V tomto případě putuje odstraněné znaménko vždy na histologické vyšetření, které rozhodne, zda je nezbytná další léčba či nikoliv.

Říkáte si, že nebudete dermatologa, „obtěžovat“ takovou banalitou jako je kožní znaménko? Věřte, že lékař raději zkontroluje 1000 takových znamének, která jsou v konečném výsledku v pořádku, než aby léčil jednoho pacienta, který přijde s kožním melanomem až ve chvíli, kdy mu „teče do bot“ a jde o život…

59. díl – Slunce a rizika s ním spojená – 2. část

Opalujete se hned na první dobrou do bronzova, nebo jste naopak typ „krabí tyčinka“ a jdete ihned do ruda?

Ať chceme nebo ne, reakce po expozici slunečnímu záření (pobytu na slunci) je značně individuální, a i kdybychom se postavili na hlavu, nic s tím nenaděláme. Řeč bude dnes o kožním fototypu, který úzce souvisí s množstvím melaninu. Právě melanin, který máme v kůži, nás svým způsobem chrání proti dopadajícímu UV záření.

Kožní fototyp je geneticky danou záležitostí. V rámci fototypu se hodnotí reakce pokožky po vystavení se slunečnímu záření. Nejčastěji jsou v literatuře rozlišovány 4 kožní fototypy. Každý z nás by svůj fototyp měl znát alespoň orientačně a podle toho přizpůsobovat délku pobytu na slunci a zároveň odpovídající ochranu pokožky (např. SPF opalovací krému).

Jaké tedy rozeznáváme fototypy?

Typ č. 1světlá kůže, zrzavé vlasy, pihy, modré oči. K silné reakci na sluneční záření dochází takřka okamžitě v každém případě. Jedinci s tímto fototypem se „opalují“ do červena, vždy se spálí a kůže nikdy nezhnědne.

Typ č. 2o něco tmavší kůže než u fototypu č. 1, blond vlasy, pihy, modré nebo zelené oči. K reakci na sluneční záření dochází po krátkém časovém intervalu. Jedinci s fototypem č. 2 se často spálí a stejně jako u předchozího fototypu se opalují ve stylu „krabích tyčinek“.

Typ č. 3světle hnědá pleť, světle hnědé až hnědé vlasy, žádné nebo tmavé pihy. Reakce po pobytu na slunci bývá mírná. Lidé s tímto kožním fototypem se dobře opalují a málokdy se spálí.

Typ č. 4hnědé nebo olivově zabarvená pokožka, žádné nebo tmavě hnědé pihy, tmavé vlasy, tmavě hnědé oči. K reakcím na sluneční záření nedochází takřka nikdy. Spáleniny ze sluníčka se u jedinců s tímto kožním fototypem takřka nevyskytují.

Tak už máte jasno v tom, jaký je Váš kožní fototyp? Ať už je jakýkoliv, existují zásady, které bychom při pobytu na slunci měli dodržovat všichni bez rozdílu.

  • Používejte opalovací krémy s odpovídajícím SPF faktorem, a to nejenom na dovolené u moře, ale i u nás! Opalovací krém nanášejte na pokožku s dostatečným časovým předstihem, než svou pokožku vystavíte slunečním paprskům (doporučuje se cca 30 minut). Krémem se v závislosti na délce pobytu na slunci natírejte v pravidelných intervalech.
  • Pokuste se vyvarovat pobytu na přímém sluníčku v období poledne, kdy je nejintenzivnější.
  • Důsledně chraňte před slunečním zářením děti, především kojence a batolata bez ohledu na jejich kožní fototyp. Ke spáleninám u nich dochází velice rychle, stejně tak rychle u nich může dojít k dehydrataci nebo úžehu.
  • Nezapomínejte na ochranu očí a investujte do slunečních brýlí s UV filtrem.
  • Nepodceňujte pitný režim!

V rámci hodnocení fototypu byly zmíněny pihy. Proč je důležité je pravidelně sledovat a hodnotit, zda nedochází např. ke změně jejich barvy nebo velikosti? To bude tématem příštího článku.

58. díl – Slunce a rizika s ním spojená

Zdá se mi, že lidé kolem mě se ve většině případů dělí na dva tábory – na „slunomilce“, kteří milují teplo a do bronzova opálenou pokožku a „neslunomilce“, kteří sluníčko tolerují a snaží se mu z různých důvodů vyhýbat.

Slunce má svá nepopiratelná pozitiva související s endorfiny, tvorbou vitamínu D i s optimistickou a pohodovou náladou, kterou v lidech vyvolává.

Stejně jako u všeho jiného zde platí – všeho s mírou! Pozitiv slunečního záření je mnoho, nicméně bychom neměli zapomínat ani na negativa. Podráždění pokožky a solární alergie, zarudnutí a bolestivé spáleniny, kožní melanom nebo bazaliom, tvorba vrásek a rychlejší stárnutí kůže…

Kožní melanom je velice zákeřný nádor vznikající z pigmentových buněk. Právě tyto pigmentové buňky (stimulované slunečním zářením) začnou nekontrolovatelně růst a množit se. Jedná se o velice agresivní typ rakoviny kůže, který onkologové radí nepodceňovat.

Abychom to však vzali pěkně od začátku – slunce je nejvýznamnějším zdrojem ultrafialového záření.  Na zemský povrch dopadají paprsky UVA, UVB a UVC. UVC paprsky jsou ve velké míře pohlcovány ozonovou vrstvou, která chrání planetu. Vlivem lidské činnosti na planetě však dochází k zeslabování této vrstvy ozonu a paprsky UVA a UVB dopadají na zem ve zvýšené míře.

Záření UVA většinou nezpůsobují na kůži popáleniny, ale působí více do hloubky. Ovlivňuje pojivovou tkáň a způsobuje tvorbu vrásek a rychlejší stárnutí kůže.

Záření UVB kůži opaluje, způsobuje spáleniny a má oproti záření UVA zásadnější vliv na vznik kožních nádorů. Každá spálenina od sluníčka vyžaduje zapojení regeneračního mechanismu, který „opravuje“ buňky poškozené spálením. Pokud je pokožka vystavovaná slunečnímu záření pravidelně a intenzivně, může se stát, že tento regenerační mechanismus nebude dostatečný, což z dlouhodobého hlediska může vést ke změnám genetického materiálu buňky, přednádorovým stavům i vzniku samotného kožního nádoru.

Je třeba si uvědomit, že kůže je největším orgánem lidského těla a její plocha se u dospělého člověka pohybuje v rozmezí cca 1,6 – 1,8 m2. V letním období, máme přirozenou potřebu se ochladit, odkládat vrstvy oblečení a vystavit pokožku chladivému větru. Z hlediska zdraví však svému tělu děláme medvědí službu.

Na vzniku kožních nádorů se dozajista podílí i kožní fototyp každého člověka. Jaké fototypy rozeznáváme a jaká je prevence vzniku kožních nádorů? To bude předmětem dalšího článku.

57. díl – Vitamin D

Zdálo se to jen mně, že letošní zima byla nekonečná? Vypadá to ale, že jsme se konečně dočkali a jaro je tu. Dny se prodloužily a významně přibylo i slunečných dnů. Slunce jako takové má velice významný vliv (samozřejmě v tom pozitivním slova smyslu 🙂) na naši psychiku.

Zároveň je sluneční záření důležité ke tvorbě vitamínu D. Právě tato skupina vitamínů (D1 – D5), též označovaná jako kalciferoly bude tématem dnešního článku.

Nejprve bychom měli říct, že vitamín D řadíme spolu s vitamínem A, E a K do skupiny vitamínů rozpustných v tucích.

Pravidelný přísun tohoto vitamínu je pro zdraví našeho těla naprosto nezbytný. Jeho hlavní funkcí je vstřebávání a metabolismus (látková přeměna) fosforu a také vápníku.

Co se stane, když budeme mít tohoto vitamínu nedostatek? Problémů, na které si můžeme zadělat je celá řada.

  • Křivice u dětí – máte malé děti a pediatr Vám předepsal např. Vigantol? Právě ten je používán k prevenci nedostatku vitaminu D, který by mohl následně vést právě třeba ke vzniku křivce u dětí.
  • Osteoporóza – toto onemocnění je odborně definováno jako snížení kostní hustoty. Daleko častěji je však používán pojem „řídnutí“ kostí. Tento stav se týká především starších osob (s převahou žen), kdy osteoporóza zvyšuje křehkost kostí a tím pádem zvyšuje pravděpodobnost vzniku zlomenin.
  • Zvýšená náchylnost k infekcím, zvýšený krevní tlak, snížený tonus svalů, větší kazivost zubů, zvýšená únava...to jsou další následky nedostatku vitaminu D.

Jak už bylo výše uvedeno, ke tvorbě tohoto vitamínu dochází mimo jiné prostřednictvím slunečního záření. Problém je ten, že ne každý den v našich zeměpisných podmínkách je slunečný. Nevýhodou je, že vitamín D si bohužel nemůžeme „nasyslit“ dopředu (třeba v průběhu léta a využívat ho v zimě, kdy je sluníčka nedostatek).

Opalujete se rádi a teď Vám zaplesalo srdce, že se na sluníčku můžete opékat o to intenzivněji? Bohužel Vás zklamu. Udává se, že k dostatečné tvorbě tohoto vitamínu bohatě stačí plocha rukou a obličeje, která je vystavena slunečnímu záření.

Jakým způsobem ale přijímat vitamin D v průběhu zimy a po zbytek roku, kdy je slunečního záření nedostatek? Výběrem vhodných potravin! Do svého jídelníčku pravidelně zařazujte mořské ryby (především ty tučnější jako je makrela, tuňák nebo losos), vajíčka (zdrojem vitamínů D je vaječný žloutek), mléko a mléčné výrobky.

Tvorba vitamínu D, do bronzova opálená pleť… sluníčko je prima, má ale i svá významná negativa, na která bychom neměli zapomínat! Co třeba takový kožní melanom? Právě ten bude tématem příštího článku.

56. díl – Bolesti zad

Asi neznám člověka, který by si alespoň občas nestěžoval na bolesti zad…

Příčin vzniku bolesti je mnoho – náročná fyzická práce, cvičení, sedavé zaměstnání a mnoho dalších.

S bolestí zad například po fyzické práci na zahradě asi počítáme. O víkendu si dáme do těla a po pár dnech regenerace už je vše zase v pořádku. S bolestí zad vznikající po cvičení to také není ztracené – většinou stačí cviky poupravit, nebo se poradit jak, je provádět správě a bolesti také ve většině případů zmizí. Ale co chronické bolesti vznikající v důsledku sedavého zaměstnání? Je možné se jich nějakým způsobem zbavit, nebo je alespoň zmírnit? Určitě je…ale co si budeme povídat, samo od sebe se to nespraví.

Na začátku si zkuste sumarizovat, jak velkou část dne „prosedíte“ a podívejte se na svůj běžný den z pohledu čísel. Ráno vstanete a posadíte se ke snídani. Cestu do práce v lepším případě absolvujete pěšky, v tom méně ideálním případě se posadíte do auta nebo autobusu. V práci si u počítače prosedíte svou osmihodinovou pracovní dobu a zapomenout nesmíme ani na oběd, který také určitě nejíte „na stojáka“. Odpoledne oběhnete a zařídíte vše co je třeba a když přijdete domů, tak se vyčerpaně zhroutíte na gauč, kde zahájíte po celém dní proces regenerace.

Summa summarum, dle některých zdrojů prosedíme až 60 % dne a to rozhodně není zanedbatelné. V případě, že se jedná o dlouhodobou záležitost se to na našem zdravotním stavu musí dříve či později projevit.

Co s tím? Dá se předpokládat, že svou práci kvůli tomu nejspíše nezměníme. Je však třeba se alespoň snažit minimalizovat následky. Vždy, když je to možné, využijte příležitosti a pohybujte se – jděte po schodech místo jízdy výtahem, vystupte z autobusu o dvě zastávky dříve, dojděte si pro oběd sami místo využití dovozové služby, po práci vyměňte regeneraci na gauči alespoň za krátkou procházku…

To, že musíte v rámci pracovní doby sedět je s největší pravděpodobností věc, se kterou nic neuděláte. Zkuste ale sedět správně. Výběrem správné ergonomické židle to začíná. Ano, není tak levná jako obyčejná kancelářská židle. Ale uvědomte si, jak dlouho na ní každý den sedíte. Důležitá je nejenom samotná židle, ale i způsob sezení. Snažte se předejít stavu, kdy jste na ní „polozhroucení“ a snažte se myslet na aktivní sed.

Využijte celou sedací plochu, záda opřená cca v 90 ti stupňovém úhlu vůči bederní opěrce a chodidla dotýkající se podlahy celou plochou. Dáváte si rádi nohu přes nohu? To je další věc, které se zkuste vyvarovat. Významným způsobem je tím omezován průtok krve do dolních končetin, které se Vám pak mohou „odvděčit“ bolestivostí, otékáním nebo vznikem křečových žil. A hlavně na správné sezení nepřestávejte myslet. Není ostudou si v začátcích nařídit pravidelný budík, který Vás upozorní na nutnost se posadit správně.

55. díl – Posilování (nejdůležitějších) svalů

Většina z nás, když začne posilovat, má jediný cíl – zvětšit objem svalové hmoty, vyrýsovat svalstvo, vysekat pořádný „pekáč buchet“ na břiše, zvětšit bicáky, nebo třeba zpevnit hýždě, aby dobře vypadaly v kalhotách 🙂.

Je tohle ale správná cesta? O vnitřním (hlubokém) stabilizačním systému se příliš nemluví, ale právě s mobilizací tohoto svalstva bychom měli začít ještě před tím, než začneme posilovat výše uvedené velké svalové skupiny. Vzhledem k tomu, že toto svalstvo není na první pohled vidět, máme tendenci na něj při cvičení zapomínat.

Co si pod vnitřním stabilizační systémem představit? Jsou to především svaly kolem páteře, svaly pánevního dna, příčné a šikmé břišní svaly, hrudní a bederní svaly a také třeba bránice.

Tyto svaly vnitřního stabilizačního systému jsou nesmírně důležité pro správné držení těla. Teprve tehdy, kdy máme dostatečně zpevněný „střed“ těla se můžeme věnovat posilování ostatních svalů aniž by hrozilo, že nás budou trápit bolesti zad nebo třeba krční páteře.

Myslíte si, že posilování vnitřního stabilizačního systému je pouze pro sportovce a v běžném životě ho nevyužijete? Chyba lávky – zpevněný střed těla je nezbytný i v rámci běžného každodenního života.

Nesprávné držení těla při chůzi, každodenní práce u počítače (při které máme tendenci se hrbit), dlouhodobé sezení – toto jsou všechno aktivity způsobující bolesti zad, bederní páteře a krku. Posílení vnitřního stabilizačního systému nám může pomoci velice významným způsobem tyto bolesti odstranit, nebo alespoň snížit jejich četnost a intenzitu.

Posilováním těchto svalů také dojde k celkovému zlepšení koordinace pohybů a rovnováhy. Vaše tělo bude tím pádem „odolnější“ vůči zraněním, které Vás můžou v rámci běžného života potkat.

Jaké cviky na posílení středu těla vybrat? Je jich nepřeberné množství, stačí jen zapátrat třeba na internetu. Nejste si jistí, zda zvládnete cvičit sami doma? Zkuste se poohlédnout třeba po lekcích bosu nebo třeba TRX. Výborné pomůcky, které při cvičení využijete jsou také třeba gymnastický míč nebo overball.

V dnešním článku jsme několikrát zmiňovali bolesti zad. Právě ty velice úzce souvisí se sedavým způsobem života a dlouhodobou prací u počítače, která je dnes běžnou součástí našeho života. Proto budou bolesti zad dalším tématem infoblogu.

54. díl – In-line – Brusle na kolečkách

Máte doma kolečkové brusle? Nadchla Vás už jízda na in-linech, nebo se zatím jen rozhoupáváte, zda brusle pořídit či nikoliv?

Co se (nejenom) pohybových aktivit týče, jednostranná pohybová aktivita našemu tělu příliš nesvědčí. Stejně tak jako by naše strava měla být pestrá, měla by být pestrá i škála sportů, kterým se věnujeme. Jen tak předejdeme jednostranné zátěži, kdy posilujeme a namáháme jen vybrané svalové skupiny. Ty nenamáhané musí jejich nadměrnou zátěž kompenzovat.

Záleží samozřejmě na osobních preferencích. Každého přeci jen baví něco jiného a nemůžeme být zarytí fanoušci úplně všech sportů. Je fajn si ale vybrat takové, které budeme vykonávat s radostí – procházky, běh, kolo, brusle, volejbal, jóga…vybere si každý.

Máte poblíž cyklostezku nebo jinou vhodnou komunikaci, kde by bylo možné bruslit? Neváhejte a brusle si pořiďte. Výhodou tohoto sportu je i to, že brusle zabalíte do kufru podstatně snáz než takové kolo, a proto je sebou můžete vzít třeba na dovolenou nebo na výlet. Množství míst, kde můžete pohodlně jezdit na in-linech se neustále rozšiřuje. Stačí jen zapátrat třeba na internetu.

Teď si dáme malý kvíz – Jaké úrazy sportovce na bruslích nejčastěji potkávají? Tak schválně – odřeniny, oděrky, zlomeniny končetin. Shodli jsme se? Ano, toto jsou zranění, která Vás mohou potkat, a proto je nezbytné nezapomínat na chrániče.

Zapomněli jsme ještě na něco? Bohužel ano  – statistiky z neurochirurgie jsou neúprosné. Při jízdě na kolečkových bruslích hrozí v případě absence helmy velice vážné nebo i smrtelné úrazy hlavy. Představte si situaci, kdy Vám brusle „podjedou“, nestihnete včas zabrzdit nebo se Vám někdo připlete pod nohy. V tom lepším případě budete padat směrem dopředu a odřete si ruce a kolena. V tom horším můžete padat „na znak“, udeřit se do týlu a pokud nemáte helmu, tak pak bojovat o život. Nezapomínejte na to tedy a berte helmu jako „povinnou“ výbavu, která Vám může zachránit život.

Jaké benefity jízda na in-linech přináší? Prevence kardiovaskulárních onemocnění, úbytek hmotnosti, vyplavení endorfinů…opakovali bychom akorát již mnohokrát zmíněné informace. Zásadním benefitem oproti ostatním sportům je posilování vnitřního stabilizačního systému.

Ano, to jsou přesně ty svalové skupiny, které nikdo nevidí, které Vám nezajistí dokonalé tělo, které budou všichni v rámci plavkové sezóny obdivovat, ale které jsou pro nás zcela stěžejní.

Proč je pro nás vnitřní stabilizační systém tak důležitý? To bude tématem příštího článku.

53. díl – A co Do práce na kole?

Název této akce sice zní „Do práce na kole“, ale zda se do ní zapojíte jako cyklista na kole, na koloběžce, vyběhnete nebo vyrazíte pěšky je jen na Vás. Cílem akce je nejenom aktivita samotná, ale zároveň i udržitelnost a omezení silniční dopravy. Měli byste chuť se do této akce zapojit? Máte ideální příležitost – květnová výzva se blíží!

Co je cílem této akce a proč se do ní zapojit? Důvodů je hned několik a velice hezky jsou popsány na webu dopracenakole.cz. Pojďme se na ně ale podívat i v dnešním článku.

  • Podpoříte svou fyzičku a natrénujete na blížící se „plavkovou sezónu“, která nás v létě čeká. Zároveň si ráno před prací okysličíte mozek a cestou z práce si psychicky odpočinete.
  • Pokud vytvoříte tým, máte najednou s kolegy společný cíl, motivujete se navzájem a tužíte vztahy na pracovišti.
  • Jezdíte každý den do práce po městě autem? Zkusili jste spočítat, kolik Vás takové každodenní dojíždění do práce stojí? Úspora peněz to bude jistě nemalá. Zároveň Vás může hřát vědomí, že při cestě na vlastní pohon šetříte emise a tím pádem i životní prostředí.
  • Tak schválně – kolikrát v týdnu se rozčilujete, že nemůžete najít parkovací místo? Čas, který ušetříte po cestě do práce pak zase ztratíte při hledání vhodného parkovacího místa… Šetřit svoje nervy – k nezaplacení! 
  • Věděli jste, že data o Vašich cestách do práce (ať už na kole, koloběžce, nebo jako chodec a běžec) budou dále analyzovány a použity k budování infrastruktury ve Vašem městě? I to je prima bonus, který Vám může do budoucna zpříjemnit cesty do práce, kdy už třeba nebudete muset jezdit po komunikaci, ale budete moci třeba využít cyklostezku.

Co je třeba udělat pro to, abyste se do akce mohli zapojit? Stačí se jen zaregistrovat na Výše uvedené webové stránce a zaplatit registrační poplatek. „COŽE? Já mám platit za to, abych se mohl/a do akce zapojit?“ Hlavně klid  – data z předchozích ročníků jsou jasná – značná část zaměstnavatelů tuto akci podporuje a „startovné“ za své zaměstnance uhradí. Nebojte se tedy zaměstnavatele zeptat, zda Vás v této akci podpoří.

Poté už stačí jen Vaše cesty do práce zaznamenávat do aplikace. Právě to je důležité k následné analýze, která má zlepšit cyklo-infrastrukturu ve Vašem městě.

52. díl – Kolo šlapací nebo elektrické?

Prospěšnost chůze, procházek a nordic walkingu jsme probrali v předešlých dílech infoblogu. Tím ovšem zdaleka nekončíme. Počasí začíná zavánět jarem a byla by škoda netrávit více času venku. Aktivit, kterým se můžeme věnovat je mnoho – zahrádkaření, kolečkové brusle, běh, cyklistika… Ať už zvolíte jakoukoliv aktivitu, rozhodně našlápnete vedle.

Dnešní díl je zaměřený na cyklistiku a kolo. „Normální“ kolo, nebo elektrokolo? Názorů na to, jaké kolo pořídit je celá řada. Když vyrazíte ven a zaměříte se na cyklisty, jen těžko narazíte na nějaké vodítko, podle kterého se řídit. Na kole potkáváte staré i mladé cyklisty, na elektrokole také. Na normálním kole potkáváte vyšvihané sportovce i cyklisty s pár kily navíc…stejně tak na elektrokole.

Pro koho je tedy elektrokolo primárně určeno? Tady bude záležet, koho se budete ptát. Prodejci elektrokol Vám budou tvrdit, že je určené pro všechny lidi bez rozdílu a přesvědčí Vás, že bez něj rozhodně nemůžete odejít, ba se ještě podiví, jak jste bez něj mohli do teď žít. Svým způsobem mají pravdu, ale tak jako u všeho, i zde záleží na úhlu pohledu. Zkusíme na to mrknout z úhlu pohledu „selského rozumu“.

Nesporný benefit elektrokol spočívá v tom, že dokáží zpříjemňovat pohybovou aktivitu a čas strávený v přírodě a na čerstvém vzduchu i osobám, které by za normálních okolností zůstali doma. Pozitivní přínos má dozajisté i třeba pro seniory, kterým pomáhá být aktivní a ve formě a udržuje/zvyšuje mobilitu jejich kloubů. I zde je využití elektrokola v naprostém pořádku.

Co ale ostatní elektrocyklisté? Je to téma vhodné k uvážení. V loňské cyklosezóně jsme často na elektrokolech potkávali celé rodiny, mladé lidi nebo i děti. Jistě, elektrokolo je IN, ale rozdíl spočívá v tom, jestli ho jen chceme nebo potřebujeme.

Je to IN dobře nebo špatně? Bude to tak i za pár let, nebo bude v módě zase jezdit na normálním kole „za své“? To ukáže asi jen čas… Každopádně pokud jezdíte na kole rádi, a nejste zdravotně indisponovaní, zkuste pořízení elektrokola odložit a užívejte si to, že můžete jezdit bez podpory elektromotoru. Nevyplýtvejte si svého pohybového „elektrožolíka“ dříve, než ho budete skutečně potřebovat.

Cyklistika je dalším sportem, který má nesporně pozitivní vliv na naše zdraví. O jaké benefity se jedná, se podíváme příště.

51. díl – Nordic walking – choďme efektivněji

Nordic walking neboli severská chůze. Co se skrývá pod tímto pojmem? Právě to je tématem dnešního článku.

Nordic walking je druh pohybové aktivity, který vznik v 80. letech ve Finsku. Technika tohoto pohybu vychází z běhu na lyžích a byla určena především jako pohybová alternativa pro lyžaře v letních měsících. Nejen Finové, ale i ostatní obyvatelé Skandinávské poloostrova jsou proslulí tím, že venku tráví značnou část volného času, nehledě na dobré, nebo špatné počasí. Obliba tohoto sportu mezi nimi proto rychle rostla a zanedlouho došlo k jeho rozšíření i za hranice Skandinávie.

Jediným vybavením, které k tomuto druhu dynamické chůze (krom kvalitních bot) potřebujete, jsou speciální sportovní hole. Ty pořídíte v rozmezí cca 500 – 1500 Kč. K čemu jsou tyto hole důležité? Udává se, že při chůzi s nimi zapojíte až 90 % svalů a energetický výdej se oproti chůzi bez nich zvýší cca o 50 %.

Krom dolních končetin při pohybu zapojujete i svaly trupu a horních končetin. Při pohybu s holemi „jste nuceni“ držet vzpřímený postoj a tím posilujete i svaly břicha, zad a hrudníku. Díky opoře, kterou v holích máte, odlehčujete kloubům a také páteři.

Pravidelná chůze s holemi má mnoho benefitů. Zvýší se Vám vitální kapacita plic, posílíte svaly celého těla, zlepšíte svou kondici a také dojde k upravení poměru svalů a tuku v těle (samozřejmě ve prospěch svalů ). To, že pohybem venku v přírodě potěšíte i svou mysl je dalším bonusem navíc.

Severská chůze je určená pro každého (bez ohledu na věk), kdo chce trávit čas aktivně venku. Tento druh chůze je možný provozovat po celý rok. Ideální je vybírat si trasy v terénu. Právě zde vynikne důležitost a efekt holí.

Bojíte se, abyste zvládli správně techniku nordic walkingu? Nemějte z toho žádný strach. Požádejte někoho, kdo se tomuto druhu pohybové aktivity věnuje, aby Vás zaškolil, nebo si pro prvotní „lekci“ najděte trenéra profesionála, který Vás seznámí se základy správně techniky. Věřím ale, že správnou techniku pohybu zvládnete nastudovat i svépomocí za pomoci internetu, kde najdete mnoho videí, typů a rad, jak s nordic walkingem začít.

Než vyrazíte na procházku ve stylu Skandinávské chůze, nezapomeňte, že je vhodné se předtím krátce zahřát a protáhnout svaly. Ty protáhněte samozřejmě i po návratu.

Tak…teď už mi nezbývá než Vám jen popřát mnoho nachozených kilometrů a dobrý pocit z dobře odvedené práce, který na Vás po návratu čeká 🙂.

50. díl – Proč se věnovat chůzi?

O tom, že chůze není jen „obyčejným“ pohybem jsme se zmínili již v předešlém článku. Proč tomu tak je? Chodíte rádi? Pojďte se schválně podívat na to, jak Vám chůze prospívá.

Stává se Vám, že Vás vyláká ven sluníčko a domů z práce jdete raději pěšky, protože se Vám nechce trávit čas v natřísknutém MHD? Máte pak dobrou náladu, když je hezké počasí a Vy se vyvětráte a v klídku projdete? Bingo…endorfiny z takovéto obyčejné procházky jsou odpovědí. Endorfiny (též přezdívané jako hormony štěstí) mimo jiné snižují stres a navozují dobrou náladu.

Dalším pozitivem chůze je vliv na náš kardiovaskulární systém. Abychom mohli mluvit o pozitivním vlivu, je asi jasné, že desetiminutová procházka jednou za den nás nevytrhne. Pokud však chůzi věnujeme větší časový úsek, odměnou nám je prevence srdečně cévních onemocnění, jako je např. infarkt myokardu nebo vysoký krevní tlak. Nesmíme zapomenout ani na ochranný účinek ve vztahu k cukrovce (diabetes mellitus II. typu).

Pokud trpíte nadváhou nebo obezitou, je chůze Vaším největším spojencem. Nebudete pro ní nadměrně zatěžovat klouby a předejdete tak jejich bolení. Nespornou výhodou chůze je v tomto ohledu i to, že je jen málo pravděpodobné, že bychom jí technicky pokazili (jako tomu může být například u běhu).

Na chůzi je super i to, že nepotřebujeme žádné speciální vybavení. Základem jsou pouze vhodné boty, které jsou pohodlné, nikde nás nedřou a poskytují dostatečnou oporu klenbě nohy.

Máte děti? Vezměte je ven sebou! Ne nadarmo se říká, že co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. Mějte na paměti, že pokud nepůjdeme ven Vy, s největší pravděpodobností nepůjdou ani Vaše děti… Naučte je, že pohyb by měl být součástí každého našeho dne. Navíc budete mít čas probrat, co se během dne stalo a co kdo zažil 🙂.

Chcete posunout chůzi o „level“ výše a nevěnovat se tomuto pohybu jen při cestě Z a DO práce? Jste ochotní do sebe investovat pár stokorun? V tom případě by Vás mohlo zaujmout téma příštího infoblogu s názvem Nordic walking neboli severská chůze.

49. díl – Je chůze jen pro důchodce?

O tom, že je lepší překonávat sami sebe, než magickou hranici 10 000 kroků za den jsme psali již minulý týden. Pojďme se dnes podívat na to, jak to s tou chůzí vlastně je.

Náhledů na tento pohyb existuje celá řada:

– Chůze je úplně obyčejná, můžeme ji vůbec řadit mezi „plnohodnotnou“ pohybovou aktivitu.

– Chůze je málo akční a je tak maximálně pro důchodce.

– Při chůzi se ani nezapotím.

– To mám vyrazit sám/ sama? To je přece hloupé.

Ano i ne. To je odpověď na výše uvedená tvrzení. Pojďme se na to ale podívat důkladněji.

Ano, chůze je ve své podstatě vlastně úplně obyčejným pohybem. Natolik obyčejným, že nad ním dříve lidé ani neuvažovali. V dnešní době, kdy řada z nás má sedavé zaměstnání a značnou část dne prosedí doma na home office nebo v kanceláři, se však vrací na výslunní. Pro naše tělo je to zcela přirozený pohyb, při kterém nejsou naše klouby vystaveny takové zátěži, jako je tomu například u běhu. Ano, pokud je pro Vás chůze málo akční, běh se Vám bude asi zamlouvat více. Pokud však máte v plánu shodit nějaké to povánoční kilo, Vaše klouby Vám určitě poděkují, když začněte nejprve chůzí.

To, že je chůze málo akční může a nemusí být pravda. Vždy záleží na tom, v jakém jdete tempu a jaký charakter chůze/procházka má. Pokud půjdete na procházku s kamarádkou s kávou v jedné ruce a koblihou v druhé ruce, asi se příliš nezapotíte. Pokud však chcete chůzí posunout na vyšší level, pořiďte si trekingové (nordic walkingové) hole. Stojí pár korun a díky nim budete rovnoměrně zatěžovat nejen dolní, ale zároveň i horní končetiny. Zdá se Vám to jako hloupost a marketingový trik prodejců sportovních produktů? Půjčte si je od někoho na vyzkoušení, projděte se s nimi pár kilometrů a uvidíte sami 🙂.

Máte problém s tím vyrazit ven sami, bez cíle? Říkáte si, že na Vás budou ostatní koukat, proč si jen tak chodíte? Pokud máte psa, máte to o dost jednodušší. Pokud ne, tak tyto otázky vůbec neřešte. Každý má svých starostí víc než dost… Během chůze můžete buď absolutně vypnout a nic neřešit, nebo naopak využít klid na přemýšlení. Poslouchejte hudbu, podcasty, které Vás zajímají nebo jen vnímejte to, že „nic nemusíte“ a věnujete čas sami sobě. Zkuste vybočit ze známých tras a řídit se tím, že „mírné bloudění je vždy ku prospěchu“. Objevíte nové trasy a cesty…

Pokud je Vaším hlavním cílem budování svalové hmoty, chůze pro Vás asi nebude to pravé, nicméně zařadit jí jako relaxační prvek tréninkového programu rozhodně není od věci.

I při „obyčejné“ chůzi se nám vyplavují endorfiny a po delší procházce zjistíte, že byť Vás třeba bolí nohy a jste unavení, tak psychicky Vás tato obyčejná procházka nabije energií.

Pomalu ale jistě se blíží jaro, které všichni po šedivé a studené zimě vyhlížíme a těšíme se na něj (tedy nejspíše krom alergiků, děsících se kvetoucích stromů 🙂). Pojďme se hecnout, udělat něco pro své zdraví a trávit více času venku. Jste soutěživý typ? Máte chytré hodinky nebo fitness náramek? Věděli jste, že si se stejně nadšenými lidmi ve svém okolí můžete pomocí aplikace vytvořit svojí soukromou „krokovací“ výzvu? Pojďte do toho!

Tématem příštího článku bude pozitivní odezva našeho těla na tu „obyčejnou“ chůzi.

48. díl – Kam jít, když ne na pivo?

Tak jak jste na tom? Držíte pořád a jste odhodlaní vydržet s „čistým štítem“, bez alkoholu, až do konce února? Říkáte si, že máte ve svém programu volné místo, které byste jindy vyplnili třeba návštěvou hospody nebo posezením doma u sklenky vína? Zdá se Vám tento čas najednou „plonkový“ a nevyužitý? Jak s ním naložit? Co dělat? Jděte ven!

Určitě jste zaznamenali, že je všude propagováno nachodit každý den alespoň 10 000 kroků. Kdo je nenachodí, měl by se nad sebou vážně zamyslet! Ale je to opravdu tak? Proč zrovna hodnota 10 000 kroků? Kde se vzala a kdo jí stanovil? A co se stane, když tuto vzdálenost neujdu? Měl/a bych se radši vzdát večeře, protože na ní nemám nárok? Odpověď je NE! Pojďme se na podívat důkladněji, a hlavně se zachováním zdravého rozumu.

Věděli jste, že stanovení hranice 10 000 kroků bylo od samého počátku promyšleným marketingovým tahem? Je to již více než 55 let, kdy japonská firma přišla na trh s pedometrem (krokoměrem). Ve firmě věděli, že průměrný Japonec, vzhledem k pracovnímu nasazení, toho během dne moc nenachodí a jeho krokový průměr se pohybuje cca kolem 4 – 5 tisíc kroků denně.

O tom, že je chůze zdraví prospěšná, nemůže být pochyb. Právě proto tato japonská firma stanovila magický limit 10 000 kroků. Toto číslo jednak dobře vypadá a také bylo logické, že u Japonské populace prokazatelně zlepší jejich kondici, vzhledem k tomu, že každý den nachodí cca o polovinu více kroků, než byli doposud zvyklí.

Tak už je Vám to jasnější, proč právě tato hodnota?

Jak ale stanovit počet kroků, který bychom měli denně nachodit? Začněte tím, že nejprve zjistíte, kolik toho nachodíte v průběhu běžného dne. Každý to má jinak. Stačit Vám k tomu bude obyčejný krokoměr, aplikace v chytrém telefonu nebo fitness náramek za pár korun.

Každý náš den je většinou trochu jiný. Zprůměrujte si hodnoty v rámci celého týdne a na jejich základě si stanovte svůj vlastní limit. Nebudete tak překonávat žádnou magickou hodnotu, ale budete překonávat sami sebe. To je přeci o dost lepší, co myslíte 🙂?

Upravujte/navyšujte tuto hodnotu dle svých možností. Dle věku, zdravotního stavu, časových možností… Ne každý den máme čas jít se odpoledne vyvětrat a projít a „dochodit“ si námi stanovený limit. Stane se něco, když ho nesplníme?  Je to důvod k tomu si odepřít večeři? Rozhodně není… Nebuďte otrokem takových to magických hranic a limitů. Přistupujte k nim se zdravým rozumem a berte je jako motivaci k tomu, aby Vás nakopli ve chvíli, kdy na Vás leze „lenora“.

Jak je to doopravdy s chůzí? Je opravdu natolik zdraví prospěšná, abychom ji věnovali svůj čas, nebo má větší efekt vyrazit do „fitka“ a tam zvedat železa? Právě tomu se budeme věnovat příští týden.

47. díl – Ne, alkohol není pouze náš problém

Únor už se přehoupl do své druhé poloviny a my se stále věnujeme tématu, který s tímto měsícem, nebo spíše akcí konanou v tomto měsíci (Suchej únor) souvisí. Problematice alkoholu jsme věnovali pozornost už v minulých týdnech. Známe jeho drobná pozitiva i značná negativa a také jsme si nastínili vliv, jaký má na naši psychiku.

Řada z nás se domnívá, že způsob, jakým konzumuje alkohol je pouze naší osobní záležitostí, která se netýká nikoho dalšího. Záleží ale na úhlu pohledu. Pojďme se na to tedy podívat.

Ano, do jisté míry je konzumace alkoholu individuální záležitostí – záleží na našem rozhodnutí, zda ho budeme či nebudeme konzumovat, v jaké míře ho budeme konzumovat a jak často si ho dopřejeme. Stejně tak to je i s jeho negativním dopadem na naše tělo po fyzické i psychické stránce (viz předchozí články). Ale opravdu konzumace alkoholu neovlivňuje nikoho jiného?

Rodina, přátelé, kolegové v práci… Těm všem na nás záleží. Ne, teď nemám na mysli situaci, kdy by naše okolí trápil fakt, že si dvakrát v týdnu dáme skleničku vína, nebo si zajdeme s kamarády na „jedno“. Narážím na stav, kdy se jedná o pravidelnou/každodenní konzumaci alkoholu a drobné narážky, které se k nám dostávají z našeho okolí. Právě těmito narážkami nám ostatní dávají najevo, že si všímají toho, že „každý den máme co slavit“.

Asi není žádným překvapením, že alkohol má negativní dopad na partnerské soužití. Změny nálad, obtížná a neefektivní komunikace, neshody ve výchově dětí a řešení běžných provozních záležitostí v rodině, nespolehlivost, neshody týkající se financí vynakládaných na nákup alkoholu, strach, stres, nejistota z budoucnosti… jak to může dopadnout? Když ne dobře, tak špatně určitě. Alkohol bývá relativně často udávanou příčinou rozpadu vztahu.

Co zaměstnání? Domníváte se, že důležité je, že tam jste střízliví a o nic jiného neběží? Jak se to vezme. Moc dobře jsme se nevyspali, na zádech nám sedí orangutan, jsme trochu podráždění, zapomněli jsme dodělat zadaný projekt a úsměvem příliš nehýříme. Když se to stane jednou za čas, každý to pochopí. Ale když je to pravidlem? Titul „pracant roku“ a „nejoblíbenější kolega“ určitě nezískáte.

Zamyslete se, jaký okruh přátel kolem sebe máte. Jsou to kamarádi z fotbalu, spolužáci že školy a kamarádi z práce, nebo jen hospodský a štamgasti z hospody za rohem? Je logickým vyústěním situace, že množství přátel se pomalu, ale jistě začne zužovat, když se neustále vymlouváte, že nemáte čas na to se potkat a jdete raději do hospody.

To že alkohol boří zábrany je všeobecně známé. Cítíme se, že všechno zvládneme a nic nás nezastaví. Potřebujete se někam rychle přiblížit a auto čeká na ulici? Žádný problémSTOP – právě tohle je situace, kdy se neštěstí může stát během vteřiny. Nejen Vám, ale i chodci, cyklistovi nebo jinému řidiči, který má tu smůlu, že Vám zkřížil cestu.

Tak co? Pořád se domníváte, že konzumace alkoholu se netýká nikoho jiného?

45. díl – Dopad alkoholu na naše tělo

Jistě jste někdy zaznamenali, že bývá vyzdvihován protektivní (ochranný) účinek alkoholu na lidské zdraví. Většinou se v tomto případě setkáváme s hodnotami nejvyššího tolerovatelného přísunu alkoholu u mužů na 20 g za den (cca 0,5l piva) a 10 g alkoholu za den u žen (cca 2 dl vína).

V tomto případě může mít alkohol jistý protektivní účinek např. v podobě snížení celkového cholesterolu, snížení viskozity krve, rozšíření cév nebo slabý antioxidační účinek. Realita je však taková, že konkrétní množství alkoholu, při kterém začnou převažovat negativní vlivy nad těmi pozitivními nelze přesně určit. Dalším faktem je i to, že tato „pozitiva“ lze získat i jiným, daleko bezpečnějším způsobem (vyvážená strava, pohyb…).

Teď se pojďme podívat na časté následky dlouhodobé/pravidelné konzumace alkoholu.

Říká Vám něco pojem ztučnělá játra? Vybavíte si je jen v souvislosti s husími „foie gras“? Bohužel realita je taková, že při pravidelné konzumaci alkoholu se ve zvýšené míře tvoří mastné kyseliny a triglyceridy. Právě ty jsou příčinou ukládání tuku v jaterních buňkách.

Co se jater týče, daleko známějším procesem je jaterní cirhóza. Při jaterní cirhóze jsou hepatocyty (funkční jaterní buňky) nahrazovány nefunkční vazivovou tkání. Tento chronický zánět jater může v konečně fázi vyústit ke vzniku nádorového onemocnění.

V ohrožení však nejsou pouze játra, ale i další orgány. Například pankreatitida? Jedná se opět o chronický zánět, tentokrát slinivky břišní. Chronická pankreatitida může být opět příčinou vzniku rakoviny.

Na které další orgány má alkohol vliv? Alkohol prokazatelně poškozuje sliznici žaludku a podporuje vznik žaludečních vředů. Asi pro Vás nebude velkým překvapením, že i toto poškození žaludeční sliznice může vést opět ke vzniku rakoviny.

Alkohol poškozuje nejen sliznici žaludku, ale i tenkého střeva. Právě v oblasti tenkého střeva se vstřebávají živiny, které přijímáme s potravou. Díky poškození sliznice tenkého střeva se u osob konzumujících alkohol setkáváme se sníženou resorpcí živin a malnutricí (podvýživou).

Malnutrice u osob konzumujících alkohol je dána nejen omezeným vstřebáváním živin v tenkém střevě, ale i dalšími faktory. V případě alkoholiků dochází k zásadní změně stravovacích návyků, kdy základní potraviny bývají nahrazeny alkoholem. Další příčinou mohou být i ekonomické důvody a taky snížená chuť k jídlu.

Představíte si alkoholika jako osobu v tíživé socioekonomické situaci, která posedává po lavičkách s „krabicákem“ v ruce? Nenechte se mýlit…co třeba taková maminka na rodičovské dovolené? Manažer ve vysoké pozici nebo vždy usměvavý soused od vedle? Alkoholika nemusíte poznat na první pohled, může se týkat i lidí, do kterých byste to nikdy neřekli.

O negativních účincích bychom mohli psát dále a dále. Jen pro představu – záněty periferních nervů (vznik třesu), poškození srdečního svalu a poruchy srdečního rytmu, rozvoj Diabetu II. typu, Dna, nádorová onemocnění (prsu, dutiny ústní, hrtanu, jícnu, tlustého střeva), osteoporóza, nadváha a obezita… Obrázek si už asi umíte udělat sami.

Vliv alkoholu na zdraví však není jen fyzického rázu. Dříve než tělu, ublíží alkohol naší psychice. Na tuto stránku věci se zaměříme příští týden.

44. díl – Důvody, proč nejkratší měsíc v roce zkusit bez alkoholu

Začátek února se pomalu, ale jistě blíží a my se podíváme na další důvody, proč začít „sušit“. Přemýšleli jste od minulého týdne, jestli do toho jít či nikoliv? Vrtá Vám hlavou, jestli to zvládnete a jestli je Vaše vůle dostatečně silná? Právě tohle jsou důvody proč do toho jít a vyzkoušet to.

Co všechno Vás při sušení čeká? Většina z Vás si asi představí celou řadu negativ. Co se však zaměřit na pozitivní stránku věci? Krom toho, že ze sebe budete mít dobrý pocit, se v případě omezení konzumace alkoholu můžete těšit třeba na úbytek tělesné hmotnosti.

Věděli jste, že 1 gram čistého alkoholu má energetickou hodnotu 29 kJ? Když to porovnáte s jedním gramem bílkovin (17 kJ), sacharidů (17 kJ) a tuku (38 kJ), nezdá se to mnoho. Je třeba si ale uvědomit, že oproti těmto významným živinám představuje alkohol pouze prázdné kalorie bez jakékoliv přidané hodnoty. Faktem je, že nevinné posezení s přáteli, při kterém si dáte míchaný drink, pár piv nebo skleniček vína Vás v přeneseném slova smyslu může stát dobrou figuru. Problém je jednak v konzumaci samotného alkoholu a jednak v pocitu hladu a chuti na něco dobrého, kterou alkohol povzbuzuje.

Dalším pozitivem, které abstinence má, je zlepšení kvality spánku. Pokud vlastníte chytré hodinky, které kvalitu spánku monitorují, můžete se o tom přesvědčit na vlastní kůži. Kvalita spánku se výrazným způsobem zvýší a Vy se po dlouhé době budete opět probouzet s pocitem, že jste se dobře vyspali. Na tom se samozřejmě pozitivně odrazí i větší množství energie, kterou při abstinenci získáte jako bonus navíc.

Která další pozitiva máme na seznamu dále? Zkuste si spočítat, kolik peněz za jeden měsíc bez alkoholu můžete ušetřit. Jedno pivo denně nebo občasný drink s přáteli se může zdát jako zanedbatelná položka. Po součtu drinků z celého měsíce však můžete být překvapeni.

Tak co, zlákali jsme Vás těmito pozitivy k tomu, abyste vyzkoušeli Suchej únor? Pevně věřím, že ano… motivace není nikdy dost 🙂. Ať už té pozitivní, které se týkal dnešní článek, nebo té negativní, kdy se příští týden zaměříme na to, jaké škody dokáže alkohol napáchat v našem těle. Řeč bude jak o fyzickém dopadu alkoholu na naše tělo, tak o psychice.

43. díl – Měsíc bez alkoholu? Pojďte do něj…

Od jednoho nešvaru z minulého týdne (kouření) se pomalu, ale jistě, přesuneme k nešvaru dalšímu – konzumaci alkoholu. Tento článek je věnován především nezasvěceným osobám. Kdyby se Vás náhodou někdo zeptal, zda „budete v únoru sušit“, abyste nebyli zaskočení a věděli o čem je řeč 🙂.

O tom, že nadměrné množství alkoholu našemu tělu neprospívá nemůže být pochyb. To každý ví…ale co je vlastně to „nadměrné množství“? Je OK, když si dám každý večer 2 piva, nebo už je to moc? Je OK, když celý týden alkohol nepiji a o víkendu se rozšoupnu? Je OK, dát si ráno štamprličlu na „vypálení červa“?

Limity má každý z nás nastavené jinak. To, co se jednomu zdá už přes čáru, může být pro jiného normální a zase naopak. Jak zjistit, jestli „jsme v pohodě“ a jestli stále ještě máme zdravý přístup k alkoholu? Od toho tady máme Suchej únor.

Kampaň Suchej únor má u nás tradici od roku 2013 a původně byla akce směřována především na muže. Proč právě na muže? Spotřeba piva a tvrdého alkoholu je u nás enormní a co si budeme povídat, v této disciplíně vynikají především muži. Faktem ovšem je, že alkoholismus se týká nejenom mužů, ale i žen. Proto je akce Suchej únor pro všechny bez rozdílu.

Suchej únor je osvětovou kampaní, která podporuje měsíční abstinenci od alkoholu.

Tento měsíc bez alkoholu bohatě stačí k uvědomění si, jaký že vztah k alkoholu máte. Zvládáte to na pohodu a na pivo dostanete chuť maximálně po nedělním vydatném obědě, kdy byste potřebovali „spláchnout“ vepřo-knedlo-zelo? Nebo jste každý večer nervózní a podráždění a drink si nedáte jen s pocitem největšího sebezapření? „Ovládáme my alkohol, nebo alkohol ovládá nás“? Právě to je motto celé kampaně.

Bojíte se, že v tom budete sami? Nebojte! Pokud se vyskytujete má sociálních sítích tak zjistíte, že účastníků je mnoho. Ti si mezi sebou navíc vyměňují zážitky, zkušenosti a navzájem se podporují.

Ne, není to jednoduché. Zvláště když si vybavíme situaci, kdy půjdeme s přáteli do restaurace posedět a vy si místo klasického drinku objednáte džus. Mnozí Vás budou nechápat a snažit se Vás přesvědčit, že jedno pivo Vám přeci neublíží. Neublíží…ale jde tady o princip 🙂. I toto k Suchému únoru patří. Ověřit si, že máte vůli natolik pevnou, abyste to jeden měsíc bez alkoholu vydrželi.

Napadají Vás ještě další otázky týkající se „sušení“? Koukněte na web suchejunor.cz a pročtěte si další fakta. Věřte mi, stojí to za to! Téma alkoholu je velice rozsáhlé a bylo by škoda ho ukončit tímto suchým článkem. Pojďme v něm tedy pokračovat i příští týden.

42. díl – Tabák na více způsobů

Předchozí díl infoblogu byl věnován kouření a jeho negativním dopadům na lidské zdraví. Kouření cigaret však není jedinou možností, jak tabák „konzumovat“.

Ano, kouření cigaret je nejrozšířenější variantou, ale co třeba vodní dýmka, doutníky, nebo třeba žvýkací tabák? Jsou tyto formy stejně škodlivé? A co třeba e-cigarety, propagované jako „zdravější“ cigarety?

Elektronické cigarety zažívají v poslední době boom. Tato forma cigarety je založena na principu produkce vodní páry, která evokuje vydechovaný kouř. Tento „kouř“ vzniká zahřátím tekuté náplně, nacházející se uvnitř elektronické cigarety. Pozitivem je, že nevznikají zplodiny, jako při klasickém procesu spalování při kouření normálních cigaret. Při kouření cigarety klasickým způsobem je kuřák vystaven působení cca 4000 škodlivin. Kouření e-cigaret je v tomto ohledu pro kuřáka tou příznivější variantou. Neznamená to však, že kouření elektronických cigaret je bez rizika. V závislosti na konkrétní náplni se v aerosolu mohou nacházet i jiné škodlivé látky, které se v běžném cigaretovém kouři nevyskytují. Další riziko e-cigaret spočívá v délce jejich konzumace. Zatímco cigaretu kuřák vykouří během pár minut, elektronickou cigaretu může kuřák konzumovat neomezeně dlouho. V tomto případě hrozí otrava nikotinem. Byť se může zdát, že pozitiva elektronických cigaret převládají, je potřeba brát v potaz, že se jedná o „novodobou“ záležitost. Nejsou tedy zatím k dispozici výsledky studií, týkající se vlivu na zdraví při jejich dlouhodobém užívání.

A co třeba vodní dýmka? Většina lidí se domnívá, že kouření vodní dýmky je zcela bezpečné, protože všechny škodliviny jsou přefiltrovány přes vodu a uživatel už vdechuje jen „čistý“ kouř. Je tomu ale opravdu tak? Pokud máte stejnou domněnku, budu Vás muset zklamat. Kouření „šíši“ je zrádné a ve finále škodlivější než kouření normálních cigaret. Náplň není tvořena pouze suchým tabákem, jako u normálních cigaret, ale směsí tabáku se specifickou mírou vlhkosti, glycerolem a melasou. Do této směsi jsou pak často přidávána další aromata (např. ovoce, vanilky…), která mají zatraktivnit její konzumaci především u mladších uživatelů. A v čem spočívá riziko kouření vodní dýmky? Když pomineme riziko vzniku infekčních onemocnění, kdy jeden náustek většinou sdílí více uživatelů, dostáváme se k tomu zásadnějšímu – vzniklý kouř je ochlazen v nádobě s vodou a do plic je vdechován kouř, který je pouze vlahý. Plíce v tomto případě neuplatňují obranné reflexy a kouř je vdechován mnohem snáz a hlouběji než v případě kouření klasických cigaret. Stále si myslíte, že kouření vodní dýmky je zdravější?

Znáte žvýkací tabák? Jedná se o formu konzumace tabáku, která u nás není příliš rozšířená. Její obliba však rychle stoupá především v zemích, kde je zakázáno kouřit ve vnitřních prostorech, Českou republiku nevyjímaje. Konzumenti žvýkacího tabáku mají v tomto ohledu oproti kolegům konzumující klasické cigarety jistou výhodu – konzumovat žvýkací tabák mohou kdekoliv, nehledě na zákazy. Oblibě se žvýkací tabák těší také často u sportovců.

Uživatelé tohoto druhu tabáku jsou mnohonásobně méně vystaveni riziku vzniku rakoviny plic – vyhnou se zplodinám, které souvisí s procesem hoření. Zcela bez rizika žvýkací tabák však také není – když pomineme problémy dutiny ústní (záněty dásní, zvýšená kazí ostatní zubů…), dostáváme se k riziku nádorových onemocnění a to především dutiny ústní, jícnu a slinivky břišní. Žvýkací tabák také obsahuje mnohem více nikotinu než běžné cigarety. Je udáváno, že nikotin je extrémně návykovou látkou, a to dokonce více než kokain. Žvýkání tabáku je tedy vysoce návykovou záležitostí.

S tabákem se velmi ochotně spojuje další zlozvyk našeho národa, a to pivo, víno, kořalka. Alkohol a jeho vliv nejen na naše zdraví, ale i život bude předmětem dalšího infoblogu.

41. díl – Kouření tabáku – co možná nevíte

Pokud jste si na Nový rok předsevzali, že seknete s kouřením, dnešní článek by Vás mohl alespoň trochu motivovat. To, že kouření našemu zdraví neprospívá každý ví. Jaká konkrétní rizika však s kouřením souvisí? Právě to je tématem dnešního článku.

Souvislost mezi kouřením a vznikem rakoviny plic je všem již dlouho známá. Každý si ale říká, že jeho se to určitě týkat nebude. Kuřáci rádi argumentují případy, kdy „dědeček/tetička/strejček celý život kouřili a dožili se krásných let“. Ano, výjimka někdy potvrzuje pravidlo, ale faktem je, že rakovinou onemocní 9 kuřáků z 10. Rakovina plic však není jediným nádorovým onemocněním, se kterým se kuřáci mohou setkat. Další v pořadí je nádorové onemocnění dutiny ústní a krku.

Látky obsažené v cigaretovém kouři poškozují plíce a po letech kouření se velice významným způsobem snižuje jejich funkčnost. Každý si jistě vybaví kuřáky, kteří lapají po vzduchu při cestě do kopce nebo do schodů. To je ovšem jen začátek. S rostoucím věkem mají kuřáci problém „udýchat“ i běžné činnosti jako je obyčejná procházka nebo nákup.

Kouření má také vliv na náš kardiovaskulární (srdečně-cévní) systém. Kuřáci jsou ohroženi srdečním infarktem, mozkovou mrtvicí a také oslepnutím. Jak je to možné? Látky obsažené v cigaretovém kouři zužují průsvit nejen velkých, ale i malých cév, které zásobují krví právě oční sítnici. Nejprve se zhoršení zraku projevuje především za šera, postupem času se rozsah poškození zraku zvětšuje. Ano, máte pravdu v tom, že infarkt, mrtvice i problém se zrakem mohou mít i osoby, které cigaretám neholdují. Kuřáci se s těmito problémy však setkávají mnohem dříve.

Je pro Vás problém odepřít si cigarety v těhotenství? Děti kuřaček se v porovnání s dětmi nekuřaček rodí dříve a s nižší porodní hmotností. Jsou také znatelně více ohroženi syndromem náhlého úmrtí během prvního roku života. Prokazatelně bývají tyto děti také častěji nemocné.

Zlomili jste nad sebou hůl a řekli si, že na Vašem zdraví už nezáleží, hlavně aby byly zdravé Vaše děti? Věřte, že i když jim budete 100x opakovat, že kouření „není zdravé“, tak dokud Vás budou vídat s cigaretou v ruce, není Vám toto domlouvání moc platné. U dětí kuřáků je vysoká pravděpodobnost, že také začnou kouřit.

Ve výčtu zdravotních obtíží souvisejících s kouřením bychom mohli pokračovat dále a dále. Jasné ale je, že přemlouvat někoho k tomu, aby přestal kouřit nemá úplně smysl. Přesvědčený o tom musí být kuřák sám. To je jediná cesta, jak že začarovaného kruhu ven.

V příštím dílu se zaměříme na ostatní formy užívání tabáku, jako jsou e-cigarety případně žvýkání tabáku.

40. díl – Do nového roku jinak

Vánoce utekly jako voda a pomalu, ale jistě, se blížíme ke konci roku. Řada z nás využívá tohoto přelomu k bilancování a alespoň krátkému zamyšlení o tom, jaký ten předchozí rok vlastně byl. Co se nám povedlo, na co jsme hrdí a co bychom naopak rádi nechali v zapomnění… Máte to také tak?

Mnoho lidí využívá přelomu roku také k tomu, aby si dali předsevzetí, která úderem půlnoci začnou striktně dodržovat. Zhubnu alespoň pár kilo, přestanu kouřit, budu trávit více času s rodinou, budu si dělat čas sám na sebe a svoje koníčky, omezím konzumaci alkoholu…

Patříte také do této skupiny lidí, která si dává novoroční předsevzetí? Rozhodně na tom není nic špatného, fandím Vám! Ale ruku na srdce, není ten přelom roku jen „berlička“ a odsouvání něčeho, co nás trápí na jindy? Začnu od pondělí…začnu od nového měsíce…začnu od Nového roku…

Problém, který máme, tímto způsobem jen tlačíme před sebou a psychicky se připravujeme na to, že se do toho jednou pustíme. Pak většinou s velkým nadšením a zápalem začneme a stejně tak rychle skončíme. Ukázkou jsou fitka, která v lednu praskají ve švech a už na začátku března se tam potkávají zase jen známé tváře, které tam chodí pravidelně, bez ohledu na předsevzetí.

Pojďte to letos zkusit trochu jinak. Sepište si, co je pro Vás opravdu důležité a na co byste se chtěli zaměřit. Stanovte si reálné cíle a nesnažte se změnit všechno najednou. Dejte tomu čas. Zkuste se vyvarovat razantních změn ve stylu „do dneška padla krabička cigaret každý den, ode dneška nevykouřím ani jednu“.

Nechte si pomoct! Zvláště pokud víte, že Vás Váš nešvar omezuje v každodenním životě, ale nejste si jistí, zda ho sami zvládnete porazit. Není ostuda nechat si pomoct, ba naopak. Je to chvályhodné, protože v tomto případě budete mít mnohem větší šanci na úspěch, než když budete bojovat sami.

O tom, že s bojem s nadbytečnými kilogramy nám pomohou nutriční terapeuti, výživoví poradci nebo trenéři asi každý ví. Ale věděli jste, že v nemocnicích existují poradny pro léčbu závislosti na tabáku, nebo že existuje Národní linka pro odvykání kouření? Určitě se informujte i o příspěvcích Vaší zdravotní pojišťovny, která mnohdy přispívá právě třeba na odvykání kouření, nebo na různé pohybové aktivity.

Nebojte se o svých cílech/předsevzetích mluvit s okolím. Naopak – pokud lidé ve Vašem okolí budou vědět, že se snažíte zhubnout, přestat kouřit nebo cokoliv jiného, ještě Vám budou fandit a budou solidární.

Ať už si předsevzetí dáváte nebo ne, přeji Vám mnoho úspěchů při dosahování všech cílů na kterých Vám záleží. A i kdyby se nezadařilo na všech frontách na 100 %, zkuste se nad to povznést, protože „když nejde o život, jde o…nic“ 🙂. Krásný rok 2022!

39. díl – Vánoce – šťastné, KLIDNÉ a veselé

Pomalu ale jistě se blížíme ke konci roku a pro většinu z nás asi k nejoblíbenějším svátkům.

Když se zkusíte zeptat pár lidí okolo sebe, co si představí pod pojmem Vánoce, každý z nich jistě vychrlí celou řadu superlativ. Pohoda, klid, štěstí, rodina, přátelé, překvapení…ale jak je to ve skutečnosti s tou pohodou?

Světová zdravotnická organizace definuje zdraví jako „stav celkové DUŠEVNÍ, tělesné a sociální pohody, nejen nepřítomnost nemoci nebo vady“. A právě k duševní pohodě se váže téma dnešního článku.

Jak je to vlastně s tou vánoční pohodou? Všichni se snažíme sehnat vánoční dárky, uklidit, aby to doma vypadalo jako ze žurnálu, upéct minimálně tolik druhů vánočního cukroví jako loni + vyzkoušet nějaký další recept na zaručeně nejlepší cukroví. Pak nadejde konečně den D, ke kterému směřovaly všechny přípravy.

Celý den máme naplánovaný idylicky – prima snídaně, pohádky, procházka, úsměv od ucha k uchu, spolupracující děti, krásně prostřený stůl a dárky ze kterých půjdou všichni do kolen. Závidím všem, kteří takový den opravdu prožijí 🙂. Častokrát je však takovýto průběh dne pouhým snem a realita je trochu někde jinde. Nesmíme zapomenout také na vánoční maraton, kdy objedeme všechny příbuzné.

Nevím, jak to vnímáte Vy, ale ta vánoční pohoda je někdy pěkně náročná a dá člověku zabrat. Častokrát jsme pak možná i trochu rádi, že jsou svátky u konce a my můžeme vydechnout… Ale když to vezmeme kolem a kolem, můžeme si za to vlastně tak trochu sami. Opravdu bude Ježíšek kontrolovat, jestli máme vysátý prach pod gaučem a to, zda máme srovnané ponožky v šuplíku?

Zkusme to letos pojmout trochu jinak a užít si Vánoce opravdu v klidu. Sami si rozmyslete, co je pro Vás opravdu důležité a na to se zaměřte. To, že se honíme za tím, abychom měli všechno včas hotové nám na náladě nepřidá a psychicky nás to udržuje ve stresu. Opravdu je třeba péct 12 druhů vánočního cukroví? Nestačilo by nám jich pro tentokrát jen o polovinu méně? Co začít s úklidem o chvíli dřív a hodit za hlavu fakt, že na Štědrý den nebudou čerstvě umytá okna?

Je to jen na nás…ne nadarmo se říká „jaké si to uděláš, takové to máš“. Myslete na svou duševní pohodu a nenechte se rozhodit. Všichni víme, že jsou mnohem důležitější věci…

Proto bych Vám rád popřál opravdu krásné a klidné Vánoce bez stresu. Pojďme si je prostě jen užít a zaměřit se na věci, které nám dělají radost. Dělejte to, co sami opravdu chcete a zkuste minimalizovat činnosti, které děláte jen proto, že je od Vás okolí očekává.


38. díl – Antibiotika a co s nimi?

Téma antibiotické rezistence již bylo velmi okrajově zmíněno v článku, který se věnoval rozdílu mezi bakteriemi a viry. Domnívám se však, že rezistence bakterií vůči antibiotikům je daleko větším problémem, než se na první pohled může zdát. Právě proto si zaslouží naši pozornost.

Příběh o tom, jakou náhodou objevil skotský bakteriolog Alexander Fleming v roce 1928 první antibiotikum určitě všichni znají. Vývoj samotného penicilinu však byl během na dlouhou trať. Penicilin začal zachraňovat životy až v roce 1943. Jedná se o zásadní objev medicíny, za který obdržel A. Fleming společně s dalšími vědci Nobelovu cenu.

Antibiotika byla od samotného začátku považována za zázračný lék, který vyléčí každý neduh. Zázračným lékem v každém případě jsou. Problémem je, že pacienti mají častokrát zkreslené představy o jeho účinnosti.

Praktičtí lékaři by o pacientech, kteří se dožadují předepsání antibiotik, mohli psát romány. Častokrát je velice obtížné jim vysvětlit, že i přesto, že jim není dobře, mají teplotu nebo bělavý povlak v ústech, tak antibiotika tento problém nemusí vyřešit. Rada pro pacienty zní – “ nechte lékaře dělat jejich práci a rozhodnutí o léčbě ponechte na nich“.

Právě nesprávná indikace antibiotik je jedním z důvodů vzniku antibiotické rezistenceantibiotika mají být předepisována výhradně na BAKTERIÁLNÍ onemocnění. Jejich užívání v případě virového onemocnění je zcela zbytečné – antibiotika neúčinkují.

Dalším „nešvarem“, se kterým se často můžeme setkat, je nesprávné užívání a samoléčba. Pokud nám již lékař antibiotika předepíše, je nesmírně důležité dodržet interval mezi jednotlivými dávkami a s užíváním nepřestat ani v případě, kdy se nám uleví a příznaky odezní. Pacienti mnohdy antibiotika nedoberou a schovají je „napříště“ pro sebe, nebo členy rodiny, až jim zase nebude dobře. Věřte, že takto se v lepším případě nemoc pouze vrátí. V tom horším případě bude lékař hledat „drastičtější“ antibiotikum kvůli možné rezistenci té bakterie, která si vypěstovala vlastní obranný systém.

Abychom však všechno neházeli jen na pacienty, „máslo na hlavě“ mají mnohdy i lékaři. Proces diagnostiky onemocnění není jednoduchý. V první řadě by mělo být vyšetřeno CRP. Jedná se o zkratku C-reaktivního proteinu, který je v krvi přítomný v případě zánětu. Zvláště vysokých hodnot CRP dosahuje právě v případě bakteriálních infekcí. Vyšetření se provádí buďto odběrem žilní krve a jejím následným vyšetřením v laboratoři (výsledek známý do druhého dne) nebo vyšetřením kapky krve (odebrané z prstu) a její vyšetření ve speciálním přístroji. V tomto případě je výsledek k dispozici během pár minut.

Konkrétní antibiotika by lékaři měli pacientům předepisovat v závislosti na citlivost vůči bakteriím. To znamená, že je nutné nechat si vytřít například krk a počkat do druhého dne, aby v laboratoři měli dostatek času na zjištění, jaká konkrétní bakterie Vám komplikuje život a až na ni nasadit to správné antibiotikum. Širokospektrální (ta, která působí na více druhů/typů bakterií) antibiotika by měla být předepisována pouze ve výjimečných případech.

Realita posledních několika desítek let nás však pomalu začíná dohánět v podobě antibiotické rezistence. Jedná se o necitlivost bakterie na dané antibiotikum bez ohledu na předchozí kontakt. Může se zdát, že tento problém se Vás vlastně ani netýká, protože antibiotika užíváte jen ve zcela výjimečných případech. Opak je však pravdou – pokud budete mít smůlu a příčinou Vašeho onemocnění bude právě rezistentní bakterie, léčbu to velice významným způsobem zkomplikuje.

Nemocniční praxe je bohužel taková, že lékařům mnohdy „dojdou zbraně“ a pacienta nemají čím léčit a co mu předepsat. V důsledku antibiotické rezistence umírají i mladí pacienti, kteří doplatí na neuvážené užívání antibiotik v předchozích letech.

A proč to všechno píši? Antibiotika bychom si měli hýčkat jako největší poklad a k jejich užívání bychom měli přistupovat s nejvyšší zodpovědností…

37. díl – A co chřipka?

Na jasnou otázku jasná odpověď – ne, nezmizela. Ale to je na delší povídání…

Jistě jste si všimli, že poslední dobou se vše „točí“ jen kolem onemocnění Covid-19. Ať zapnete televizi, rádio nebo internet, všude najdete informace týkající se počtu nových případů, počty pacientů ve vážném stavu v nemocnicích nebo nově zavedená opatření. Nezasvěcený člověk by si mohl myslet, že chřipka a další onemocnění zmizela ze zemského povrchu.

Bohužel tomu tak není. Jen chřipka nedostává tolik pozornosti, kolik by si zasloužila. Proč ale věnovat pozornost „banálnímu“ onemocnění, které každý zná? To je právě ten kámen úrazů. Asi každý z nás někdy zažil situaci, kdy mu nebylo dobře, měl rýmu, cítil se unavený a volal do práce s tím, že nedorazí, protože má „chřipku“.

Chřipku však velice často zaměňujeme za ostatní akutní respirační onemocnění. Tato respirační onemocnění, která postihující různé části dýchacích cest (tonsilitida, laryngitida, bronchitida), jsou zvláště v zimním období velice častá, nicméně s chřipkou nemají krom původce (virus) nic moc společného.

Charakteristickým znakem chřipky je to, že se objeví NÁHLE z plného zdraví. Ze dne na den se u pacienta objeví horečky, které střídají zimnice. Charakteristické jsou i intenzivní bolesti hlavy, malátnost a také intenzivní bolesti svalů a kloubů. Mezi další příznaky řadíme i suchý kašel. Pozor – rýma NENÍ charakteristickým znakem „pravé“ chřipky.

Ke spontánnímu uzdravení dochází cca za 1 až 2 týdny. V případě komplikovaného průběhu však únava a další obtíže mohou přetrvávat až po dobu několika týdnů. A jaké komplikace mohou nastat? Zvláště u seniorů a pacientů s oslabenou imunitou hrozí komplikace např. v podobě zápalu plic.

Chřipka je vysoce infekčním onemocněním, které se šíří nejčastěji přímým kontaktem – kapénkami. Možný je však i přenos prostřednictvím kontaminovaných rukou a dalších kontaminovaných předmětů (kliky u dveří, vypínače…). Proč se s chřipkou setkáváme jen v zimních měsících? Virus chřipky je citlivý na UV záření. V letních měsících, kdy je sluneční svit intenzivnější proto virus chřipky nepřežívá. V zimě také trávíme mnohem více času v uzavřených prostorech, kde má původce mnohem větší potenciál k šíření mezi lidmi.

Co dělat proto, abyste se chřipce vyhnuli? Rozhodně nic nezkazíte tím, když budete v uzavřených prostorách dostatečně větrat, když se budete otužovat a přijímat dostatek vitamínů. Proti chřipce je možné se nechat i naočkovat. Ideální období je před začátkem chřipkové sezony tzn. cca v období října. Jedinou nevýhodou je, že virus chřipky se v průběhu sezóny mění a každý rok dochází ke změně antigenní struktury viru. Z tohoto důvodu je třeba očkování opakovat každý rok.

A jaká jsou doporučení na závěr? Nepřemlouvejte svého praktického lékaře, aby Vám předepsal antibiotika. Jedná se o VIROVÉ onemocnění. Antibiotika jsou v tomto případě tedy neúčinná (pokud na chřipku nenasedne bakteriální superinfekce – v tomto případě by antibiotika měla smysl).

Další radou je to, abyste chřipku vždy „vyleželi“ doma a hrdinsky jí nepřecházeli. Prvním důvodem jsou komplikace, které si můžete přivodit – zánět osrdečníku nebo poškození srdečních chlopní nezní jako úplná banalita, co myslíte?

Dalším důvodem je ohleduplnost – jak již bylo výše uvedeno, jedná se o velice infekční onemocnění. Tím, že zůstanete doma, nebudete vystavovat riziku infekce své kolegy v práci nebo lidi, kteří mají tu „smůlu“ a stojí vedle Vás v MHD.

A když jsme už nakousli antibiotika, jako formu nevhodné léčby chřipky, příště si k nim řekneme něco více.


36. díl – Postcovidový syndrom

A zase ten covid… Prodělali jste covid, jste rádi, že už ho máte za sebou a můžete opět naplno fungovat. Pokud máte štěstí, dopadne to právě takhle. Může se ale stát, že s následky tohoto onemocnění se budete potýkat i nadále.

Jedná se o nevyzpytatelné a těžko předvídatelné onemocnění. Může probíhat bezpříznakově, s mírným nebo naopak velmi vážným průběhem. Postihuje bez rozdílu děti, mladé dospělé, střední věkovou populaci i seniory. Onemocnět mohou očkovaní i neočkovaní. Neexistuje tedy ani žádný klíč k tomu, koho bude postihovat právě postcovidový syndrom.

A o co se vlastně jedná? Množství příznaků je rozličné a u každého jedince se může projevovat s drobnými odchylkami. Pokud se pacienti dlouhodobě léčí např. s hypertenzí nebo cukrovkou, v rámci postcovidového syndromu může „bezdůvodně“ dojít ke zhoršení těchto onemocnění.

Dalším velice častým příznakem, který pacienti zmiňují je dušnost, dráždivý kašel, bolesti na hrudi a zadýchávání se. Pacienti ve většinou domnívají, že tento příznak má na svědomí povinné nošení respirátorů, nicméně opak je pravdou. Myslíte si, že dechové obtíže se týkají především seniorů? Nenechte se mýlit, tyto obtíže popisují i mladí pacienti a aktivní sportovci.

Dalším častým příznakem je dlouhotrvající únava a nespavost. Ano, v rámci rekonvalescence je běžné, že po prodělaném onemocnění je pacient slabý a chvíli trvá, než se dostane zpět do formy. Po prodělání covidu to nebude jiné… jen se nezalekněte, že to třeba nepůjde tak rychle, jak jste zvyklí.

Zpozorovali jste, že zapomínáte, pro co jste šli do šuplíku, nebo co jste chtěli nakoupit? Svádíte do na věk, nebo na „toho Němce, který Vám schovává věci“? I problémy s pamětí jsou řazeny do výčtu postcovidového syndromu.

To, že při samotném onemocnění covidem pacienti většinou ztratí čich a chuť je známá věc. Tento příznak však může přetrvávat i nadále. Ano, v porovnání s ostatními postcovidovými příznaky se jedná o malichernost…

Sami vidíte, že množství příznaků postcovidového syndromu je velice rozličné.  Díky tomu je poměrně obtížné rozpoznat, zda jsou projevem postcovidového syndromu nebo nějakého jiného onemocnění. Odborné lékařské společnosti proto začaly vydávat doporučení, jakým způsobem pacienty vyšetřovat právě po prodělání onemocnění Covid-19.

A jak probíhá léčba? Bohužel vzhledem k množství příznaků neexistuje žádná specifická léčba a léčeny jsou pouze příznaky. Pokud na sobě však pozorujete některé výše uvedené příznaky, nebojte se navštívit svého praktického lékaře. I kdyby Vám pomohl vyřešit alespoň některé z příznaků, stojí to za to.

35. díl – A ještě jednou Covid

Při brouzdání na internetu mě mnohdy zaráží absence empatie vůči zdravotníkům. Není to tak dlouho, kdy byly naši zdravotníci obdivováni a chváleni za to, s jakým nasazením se starají o pacienty v době pandemie. O rok později se čím dál tím více setkáváme s názorem, že „je to přece jejich povolání, které si dobrovolně vybrali, tak ať si nestěžují.“

Asi tušíte, za jaký tým budu jako zdravotník kopat… Internetová diskuze snese hodně a člověk neznalý situace si toto opravdu může myslet. Realita je však taková, že každodenně potkávám zdravotníky s prázdným výrazem ve tváři, kdy odcházejí domů ze své směny. Povolání je to náročné nejen fyzicky, ale i psychicky. Jen málokterý zdravotník je natolik odolný, že si „nenosí práci domů“, nebo si na osudy svých pacientů alespoň občas doma nevzpomene.

A proč to všechno píši? V prvé řadě v úctě ke zdravotníkům a také kvalitě zdravotní péče, která se dostává pacientům u nás v České republice. To je věc, na kterou mnohdy zapomínáme. Stačí však odjet za hranice a zjistíte, že takováto zdravotní péče není v jiných koutech světa samozřejmostí. Nebo možná i je, ale je dostupná pouze těm, kteří jsou schopni si ji zaplatit.

Pojďme to zkusit zdravotníkům alespoň trochu ulehčit. Ano, očkování proti Covidu Vás proti tomuto onemocnění může ochránit, ale zároveň se může i stát, že onemocníte. Proč se tedy nechat očkovat, když hrozí reálné riziko že i přesto onemocníte? Důvodem je to, že u pacientů po očkování je zaznamenán výrazně mírnější/příznivější průběh než u pacientů neočkovaných. K dnešnímu dni (23.11.2021) je v nemocnicích hospitalizováno 5434 pacientů a z toho jich je téměř 800 v těžkém stavu nebo s vysoce intenzivní péčí, napojeno na umělou plicní ventilaci nebo na mimotělní okysličení.

Velice snadno si lze dohledat podíl očkovaných a neočkovaných pacientů na odděleních intenzivní péče. Data Ústavu zdravotnických informací a statistiky jsou více než přesvědčivá – převážná část pacientů na odděleních JIP a ARO jsou právě neočkovaní pacienti. Největší podíl těchto pacientů je ve věkové kategorii 65 – 80+. Právě vysoký věk a častá přidružená onemocnění mohou být příčinou úmrtí těchto pacientů.

Na obdobné výsledky narážíme i tehdy, pokud porovnáváme denní přírůstky nakažených osob s rozdělením na očkované a neočkované. Pozitivních osob bez očkování je v průměru o 50 % více, než osob očkovaných.

Ano, očkování proti Covidu má své „mouchy“, ale zatím nic lepšího a účinnějšího v rámci možností vyvinuto nebylo. Pojďme to tedy zkusit a chovejme se zodpovědně. Zodpovědně vůči našim blízkým, vůči společnosti i vůči zdravotníkům, kteří nám věnují péči, když nám „teče do bot“.

34. díl – Zas ten Covid

Čím déle žijeme v Covidové době, tím více se nemohu ubránit dojmu, že toto onemocnění zásadním způsobem rozděluje společnost. Očkovaní vs. neočkovaní. Zastánci zaváděných opatření a jejich odpůrci. Začít se s někým nahodile bavit o těchto tématech je podobné, jako s politickými názory. Buď dojde k souznění názorů, nebo naopak k hádce. K hádce mezi kamarády, příbuznými, celými rodinami…

Cílem tohoto článku rozhodně není tento problém vyřešit. Ten, kdo by to dokázal, by si v každém případě zasloužil Nobelovu cenu míru. Jedinou zásadní myšlenkou je uvědomění si, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda dalšího. Na to bychom neměli zapomenout.

Co se očkování proti Covidu týče, tak všichni víme, že je zatím dobrovolnou záležitostí. Dokážu pochopit osoby, které se z nějakého důvodu očkovat nenechají a s pokorou nesou následky, které s tím souvisejí. Ty budou od příštího týdne pravděpodobně zásadní v oblasti služeb, takže zajít si na pivo už nebude úplně jen tak.

 Co však pochopit nedokáži, jsou osoby, které o své „pravdě“ přesvědčují všechny ve svém okolí a manipulativně se je snaží ovlivnit svými názory.

Bohužel tyto osoby velice často argumentují dezinformacemi, které kolují mezi lidmi a na sociálních sítích.

A s jakými dezinformacemi se můžete setkat?

„Je to jen obyč chřipečka, proč se kolem ní dělají takové komedie?“ Zdá se mi to jako komentář osoby, která z neznalosti chřipku zaměňuje za běžné respirační nákazy. Souhlasím s tím, že chřipka i Covid mohou mít obdobné příznaky – vysoké horečky, únava, bolesti svalů a kloubů. Rozdíl je však v tom, že chřipka na rozdíl od Covidu neprobíhá bezpříznakově. U Covidu může být až 40 % onemocnění bezpříznakových a díky tomu se onemocnění nekontrolovatelně šíří.

„Když tolik % onemocnění probíhá bezpříznakově, proč se Covid tolik řeší a zavádí se opatření?“ Odpovědí je princip solidarity. Zdraví a mladí jedinci většinou onemocnění prodělají bez příznaků nebo jen s minimálními obtížemi. Seniory, pacienty s chronickým onemocněním nebo osoby s oslabenou imunitou však komplikace spojené s onemocněním Covid 19 mohou stát život.

„Dala jsem se do řeči s pohřebákem o tom, že teď o práci jistě nemají nouzi. Sám se rozpovídal o tom, že podezřelých úmrtí je v této době víc než dost. Svěřil se mi s tím, že po X letech praxe již pozná záhadná úmrtí a že současní nebožtíci vypadají jednoduše jinak. Náhoda, když je tolik propagováno očkování zvláště mezi seniory?  Agentura „jedna paní povídala“ v tomto případě zaúřadovala a podobných zaručeně pravdivých příběhů ze života koluje mezi lidmi mnoho. Více asi nemá cenu tento příspěvek komentovat. Každý racionálně smýšlející člověk si udělá o vypravěči takovéhoto příběhu svůj názor.

Jak dezinformátorům nasednout na lep? Nevěřte všemu, co si přečtete na internetu a ověřujte si informace. Mnohdy to není snadné, ale za tu práci to stojí… zkuste si představit autory dezinformací a hoaxů, jak se popadají za břicho při sledování toho, jak velké množství se té které báchorky chytlo.

Rozhodujte se vždy podle svého vlastního úsudku a nenechte se ovlivňovat názory ostatních.

Očkování není všemohoucí, očkovaný může onemocnět, nemoc přenášet, ale s menší pravděpodobností se díky Covidu dostat do nemocnice. A pokud se bavíme o život akutních lůžkách, ty jsou obloženy z převážné části neočkovanými.

A malé zamyšlení na závěr, až Vás nebo někoho z Vaší rodiny poveze sanita do nemocnice, budete Vy těmi posledními, koho bude zajímat, že lůžko pro záchranu života je obsazené těmi méně zodpovědnými…

33. díl – Rakovina prsu a děložního hrdla

Předchozí dva články infoblogu byly věnované kolorektálnímu karcinomu a také screeningovému programu, který je zaměřen právě na toto nádorové onemocnění. Věděli jste však, že screeningových programů je u nás více?

Mezi další programy řadíme screening karcinomu prsu a děložního hrdla. Cíl těchto screeningových programů je jasný – včasný záchyt onemocnění v jeho rané formě, kdy pacient ještě nemá žádné obtíže. Opět tady platí, že čím dříve je onemocnění diagnostikováno, tím dříve je léčeno a tím příznivější je prognóza pro pacienta. Záměrně píši pro pacienta, protože rakovina prsu se může týkat nejen žen, ale ve výjimečných případech i mužů.

Společným znakem těchto screeningových programů je to, že jsou opět plně hrazené z veřejného zdravotního pojištění.

Říká Vám něco pojem mamografické vyšetření? Právě prostřednictvím mamografu je vyšetřována mléčná žláza. Toto preventivní screeningové vyšetření se provádí u žen od 45 let každé dva roky.

Zdá se Vám mamografické vyšetření zbytečné, protože pravidelně provádíte samovyšetření prsu? To je chvályhodné, nicméně nezapomeňte na to, že nehmatné ložisko, nahmatat nelze!

Byla rakovina prsu diagnostikována u někoho z rodiny? Pokud ano, je to další důvod k tomu, abyste mysleli na pravidelné mamografické vyšetření. Rakovina prsu MŮŽE BÝT geneticky podmíněným onemocněním!

Bojíte se bolestivosti vyšetření? Spíše, než s bolestí se při vyšetření setkáte s tlakem, který je však snesitelný a s bolestí by neměl být zaměňován. Ano, příjemné být vyšetření nemusí…nicméně za „klidný spánek“ a vědomí, že jste v pořádku to určitě stojí.

Věděli jste, že vyšetření prsou by mělo být součástí každoroční preventivní gynekologické prohlídky? Pokud si nejste jistá, zda samovyšetření provádíte správným způsobem, nebo si nahmatáte podezřelý útvar, obraťte se neprodleně na svého gynekologa.

Týká se Vás věková hranice 45+, adresná pozvánka od Vaší zdravotní pojišťovny Vám ještě do schránky nedorazila a Vy máte zájem o mamografické vyšetření? Žádanku Vám vystaví právě Váš gynekolog nebo praktický lékař. Máte možnost si vybrat libovolné akreditované screeningové pracoviště v celé ČR bez ohledu na spádovost dle trvalého bydliště.

A jak je to se screeningovým vyšetřením karcinomu děložního hrdla? Toto vyšetření je prováděno během pravidelné gynekologické prohlídky. Týká se všech žen starších 15 let a je prováděno každoročně. Gynekolog provede pomocí špachtle stěr z děložního čípku, který je poté odeslán k cytologickému vyšetření do akreditované laboratoře. Vyšetření je zcela nebolestivé.

Pokud chodíte na preventivní prohlídky pravidelně, gynekolog provádí toto vyšetření zcela automaticky. Adresné pozvánky k tomuto screeningovému vyšetření obdrží do schránky ženy, které na preventivní prohlídky nedocházejí.

Dostupná data o výskytu karcinomu prsu a děložního hrdla hovoří jasně. Od té doby, co byl v roce 2014 zaveden screening těchto nádorových onemocnění, významným způsobem poklesla mortalita (úmrtnost). Myslete na to, až obdržíte adresnou pozvánku na dané screeningové vyšetření, stojí to za to!

V posledním roce se setkáváme s dalším negativním dopadem onemocnění Covid-19 a to je rozdělení společnosti. Téma Covid je pro mnohé z nás na stejné vlně jako politika – je lepší se o ní nebavit, aby nevznikaly zbytečné rozpory… rozpory v rodinách, mezi kamarády a známými. Právě toto téma bude předmětem příštího dílu infoblogu.

31. díl – Rakovina tlustého střeva – I. díl

Jistě mi dáte za pravdu když napíši, že Češi jsou velice soutěživým národem. Pivaři Vám budou tvrdit, že zde vaříme NEJlepší pivo na světě. Muži zase budou prosazovat NEJkrásnější ženy a fanoušci nedají dopustit na NEJšikovnější sportovce a olympioniky. Bohužel však existuje i celá řada méně lichotivých prvenství, kdy Češi v porovnání s ostatními státy excelují.

Mezi další národy, se kterými „soupeříme“ v četnosti výskytu tohoto nádorového onemocnění patří především Maďaři a Slováci. Kolorektální karcinom (rakovina tlustého střeva a konečníku) je jedním z nejčastějších nádorových onemocnění ve vyspělých státech světa a počet nových případů neustále narůstá.

Nádory tlustého střeva a konečníku patří společně s rakovinou plic, prsu a prostaty mezi nejčastěji zaznamenávaná nádorová onemocnění v České republice. Nejčetnější výskyt je u pacientů ve věkové kategorii 65 – 75 let. V porovnání muži vs. ženy je častější výskyt u mužů.

Co je příčinou vzniku tohoto nádorového onemocnění? Jak již bylo výše zmíněno, vyskytuje se kolorektální karcinom především ve vyspělých státech – stravování a životní styl je v tomto případě odpovědí na otázku.

Svou roli hraje častá konzumace červeného masa a nadměrný příjem živočišných tuků, nedostatek vlákniny, nadměrný příjem soli a nevhodné technologické postupy při přípravě stravy. Ano, pokud si dáte jednou za čas smažený řízek, pečené nebo uzené maso, je to v pořádku. Nicméně tako upravované potraviny by neměly být základem jídelníčku.

Dalším velice významným faktorem ovlivňujícím vznik kolorektálního karcinomu je obezita, nedostatečná pohybová aktivita, konzumace alkoholu a kouření. Ruku na srdce – Češi rozhodně nepatří mezi národ abstinentů a množství vypitého piva hraje svou roli.

Abychom však nepřisuzovali vše jen životnímu stylu, roli zde může hrát i dědičnost, nebo opakované a dlouhodobé střevní záněty, se kterými se pacient v průběhu života setká.

Kolorektalni karcinom je charakteristický tím, že „prohřešky“ životního stylu doběhnout pacienta až po dlouhotrvajícím bezpříznakovém období. Hlavním příznakem, který nejčastěji přivede pacienta do ordinace lékaře je krev ve stolici.

Pacienti návštěvu lékaře často odkládají na neurčito vzhledem k obávám, týkající se studu nebo nepříjemnosti vyšetření, které s diagnostikou souvisí.

Hoďte tyto obavy za hlavu a pokud máte jakékoliv podezření, navštivte lékaře. Věřte, že nejste první ani poslední pacient, který lékaře navštívil s obdobnými problémy. Jaké jsou další příznaky kolorektálního karcinomu, jaké máme screeningové programy a jaká je léčba, bude tématem příštího článku.

30. díl – CUKROVKA – Diabetes mellitus II. díl

Tyjo tak to nesmíš jíst žádné sladké viď? A máš hodně rozpíchané ruce od inzulínu? Než jdeš na kontrolu, tak stačí jen pár dnů předem vysadit sladké, doktor nic nepozná a je to v pohodě viď? A jak to máš s jídlem – můžeš nakupovat asi jen DIA potraviny viď?

Podobné otázky jsou pro diabetiky na denním pořádku. Jsou to obecné stereotypy, které se o tomto onemocnění tradují.

Jak je to tedy se stravováním diabetiků? Rozum napovídá, že diabetici by se měli vyvarovat všeho sladkého. S tím se nedá než souhlasit. Zmrzlina, sušenky a sladké pečivo určitě nebude při této diagnóze to pravé ořechové. Tak jednoduché to však není. Diabetická dieta je vždy odvozena od konkrétního typu diabetu a zdravotního stavu daného pacienta. Můžeme se tedy setkat s diabetickou šetřící dietou, diabetickou dietou s omezením příjmu bílkovin nebo třeba diabetickou dietou při vysokém krevním tlaku. O konkrétním postupu léčby včetně diety rozhoduje vždy lékař. U diabetiků s nadváhou či obezitou je nezbytná redukce tělesné hmotnosti. Nadměrný přísun tuků prohlubuje inzulinorezistenci a onemocnění zhoršuje.

Obecně se dá říci, že pacienti s diabetem by měli konzumovat pestrou a racionální stravu s dostatkem zeleniny, ovoce, vlákniny, libového masa a mléčných výrobků. Vyvarovat by se měli krom sladkých pochutin i slazených a alkoholických nápojů. Při diabetické dietě je často kladen důraz na pravidelnost stravy, tzn. v častějších intervalech konzumovat malé množství potravin.

Jak jsme již zmínili v předchozím článku, zásadním problémem je, že diabetes pacienty nebolí a v podstatě je ani nijak neomezuje v běžném životě. To může vést k bagatelizování a podcenění tohoto onemocnění. Na to, že se jedná o závažnou a často i život ohrožující diagnózu poukazují následující řádky.

S jakými akutními komplikacemi se diabetik může setkat? Jedná se především o hypoglykémii nebo hyperglykémii. Hypoglykémie vzniká při předávkování inzulinem, nedostatečném příjmu potravin nebo nadměrné zátěži pacienta – hladina cukru v krvi klesla na extrémně nízkou úroveň. Hyperglykémie je naopak vyvolané při nedostatku inzulínu, kdy má pacient velmi vysokou hladinou cukru v krvi. Oba tyto stavy se projevují bezvědomím, zmateností, nevolností, poruchami řeči nebo chování, často postižený působí jako opilý.

Chronických komplikací diabetu je nepřeberné množství. Všichni si jistě vybavíme, že diabetikům se hůře hojí všechny rány a typická je pro ně „diabetická noha“, nezřídka kdy končící amputací končetiny. Tím to však nekončí. Mezi další chronické komplikace diabetu se mimo jiné řadí poškození ledvin – diabetická nefropatie, způsobující ledvinové selhání.

Další významnou komplikací může být vznik retinopatie, při které jsou postiženy cévy oční sítnice. Vysoká hladina cukru v krvi v tomto případě poškozuje jednotlivé cévy sítnice. To vede v prvotní fázi ke zrakovým komplikacím. Pokud není pacient léčen, může dojít ke vzniku slepoty.

Mezi další komplikace řadíme diabetickou neuropatii, při které jsou postiženy nervy. Velmi často bývají postiženy nervy na dolních končetinách. Pacienti se setkávají se sníženou citlivostí, nebo naopak s brněním a pálením. V důsledku snížené citlivosti na nohách mohou vznikat různé oděrky, otlačeniny a defekty, které pacient prvotně nevnímá a které dále mohou vyústit k výše uveden „diabetické noze“.

Veškeré výše uvedené informace Vás nemají vyděsit…pouze upozornit na vážnost onemocnění diabetes mellitus, jehož léčba je pacienty často podceňována. Co byste si po přečtení dnešního článku měli odnést? Především to, že celoživotní snaha o zdravý životní styl není jen marketingovým tahem, ale významným preventivním opatřením celé řady nemocí. O jaká další onemocnění, krom již zmíněného diabetu a infarktu myokardu jde? Kolorektalní karcinom. Ten bude tématem příštího článku.

29. díl – CUKROVKA – Diabetes mellitus I. díl

Diabetes mellitus neboli cukrovka. Každý o tomto onemocnění slyšel. Víte ale, že neexistuje pouze jeden typ, ale naopak má onemocnění několik forem? Diabetes se může týkat osob každé věkové kategorie, děti nevyjímaje. Vzhledem k nárůstu počtu pacientů s touto diagnózou jí můžeme považovat za tzv. civilizační onemocnění. Vzhledem k výraznému a setrvalému nárůstu tohoto chronického onemocnění o něm můžeme mluvit jako o epidemii, a to zvláště v ekonomicky rozvinutých státech světa, Českou republiku nevyjímaje.

Jak diabetes mellitus vzniká? Hlavní příčinou je neschopnost našeho těla (slinivky břišní) produkovat dostatečné množství inzulínu, nebo tento hormon efektivně využívat. Úlohou inzulínu je „vychytávat“ cukr z krve a předávat ho jednotlivým orgánům a tkáním. A jaké typy diabetu rozeznáváme?

Diabetes I. typu – jedná se o vážné autoimunitní onemocnění, které může postihnout pacienty každé věkové kategorie, nicméně nejčastěji dochází k jeho rozvoji u dětí a mladistvých. Vznik diabetu I. typu bývá náhlý a dramatický. Bývá doprovázen významným váhovým úbytkem, žíznivostí a s tím souvisejícím častým močením, poruchami vědomí nebo bezvědomím. Diabetes I. typu je autoimunitním onemocněním, při kterém dochází k zánětu ostrůvků slinivky břišní, které produkují inzulín. Tento zánět vzniká již dlouhou dobu před propuknutím samotného onemocnění. V drtivé většině případů je nezbytná léčba inzulínem, ať už injekční formou do podkoží nebo pomocí inzulínové pumpy.

Diabetes II. typu – je asi nejrozšířenějším typem „cukrovky“. Výskyt tohoto II. typu diabetu jde ruku v ruce s životním stylem pacienta. Inzulín je v tomto případě slinivkou břišní tvořen, ale tělo ho nedokáže efektivně využívat, nebo jeho množství nestačí nárokům organismu. S tímto typem diabetu se nejčastěji setkáváme u pacientů středního a staršího věku. Vznik tohoto onemocnění podporuje nevhodný životní styl, nadváha a obezita, nedostatek pohybu a také stres. Pacienti s tímto typem diabetu jsou nejčastěji léčení dietou a antidiabetiky v lékové formě.

Gestační diabetes – „těhotenská cukrovka“ – ke vzniku tohoto typu diabetu dochází v těhotenství, kdy tělo matky není schopné vyprodukovat a zpracovat dostatečné množství inzulínu pro optimální vývoj těhotenství. Gestační diabetes není příčinou vývojových vad plodu, nicméně k ovlivnění plodu dochází. Dítě získává prostřednictvím krve zvýšené množství energie, ukládá ji ve formě tuku a rychleji roste. Tento stav není žádoucí vzhledem k množství rizik souvisejících s porodem velkého dítěte a ke komplikacím, ke kterým může dojít po porodu, kdy u novorozence dochází k rychlému poklesu glykémie. Hladina cukru v krvi se u těhotných žen vyšetřuje na začátku těhotenství a poté v rozmezí 24 – 28 týdne těhotenství, kdy se provádí glukozový toleranční test. Léčba gestačního diabetu u těhotných žen probíhá nejčastěji prostřednictvím diety, kdy je kladen důraz na omezení příjmu jednoduchých sacharidů, pravidelné intervaly mezi jídly a také dostatečným pohybem.

Zásadním problémem diabetu je to, že se jedná o onemocnění, které nebolí. Jistě mi dáte za pravdu, že pokud byste trpěli bolestmi nebo jinými zdravotními obtížemi, k návštěvě lékaře Vás nikdo nebude muset dlouho přemlouvat a sami uděláte maximum proto, abyste se bolesti zbavili. Cukrovka však nebolí a pokud není léčená, tak zabíjí…to je smutná realita.

Jaká rizika diabetikům hrozí a s jakými mýty a stereotypy okolo diabetu se setkáváme, bude tématem příštího dílu infoblogu.

28. díl – Infarkt myokardu

Infarkt myokardu – nejedná se náhodou o onemocnění srdce? Infarkt ale s životním stylem nesouvisí. Jsem v pohodě, takhle nemoc se týká přece starších ročníků.

ANO, NE, NE. To jsou odpovědi na výše uvedená tvrzení a otázku. Pojďme se ale na infarkt podívat zevrubněji.

Pravdou je, že infarkt myokardu je opravdu onemocněním srdce. Vzniká v případě úplného uzávěru (nebo při významném zúžení) pravé nebo levé věnčité tepny, která zásobuje srdeční sval okysličenou krví. V důsledku tohoto uzávěru tepny není daná oblast zásobená krví a dochází k odumření dané části srdečního svalu.

Jak ale souvisí infarkt s životním stylem? Příčinou vzniku infarktu je především špatná životospráva pacienta, nadváha nebo obezita, nadměrný přísun živočišných tuků ve stravě a také nedostatek pohybu. Mezi další významné rizikové faktory patří také stres a kouření.

Infarkt vzniká v důsledku aterosklerotických změn, které jsou známé pod pojmem „kornatění tepen“. V tepnách se usazují tukové částice a vznikají aterosklerotické pláty, které pomalu ale jistě zmenšují průsvit cévy a jsou „časovanou bombou“.

Pacienti s infarktem si nejčastěji stěžují na palčivou bolest na hrudi, která se může šířit do obou horních končetin, dolní čelisti, do zad nebo do břicha. U malého procenta pacientů (v případě málo rozsáhlého infarktu) může proběhnout zcela bez příznaků. Mezi další příznaky patří například dušnost, úzkost a pocení.

Výše uvedené příznaky lékaři napoví, že se může jednat právě o infarkt. Diagnóza je poté potvrzena po natočení EKG křivky a vyšetření krve.

U pacientů s infarktem se vždy jedná o hru s časem. Je zcela zásadní, aby byla pacientovi co nejdříve poskytnuta odpovídající lékařská péče. V případě včasného lékařského zákroku je možné významným způsobem zmírnit poškození srdce. V horším případě na srdci vzniká vazivová jizva, která zhoršuje funkčnost srdečního svalu. Infarkt myokardu může být i příčinou úmrtí pacienta.

Pokud tedy máte podezření, že by se u Vás nebo u někoho blízkého mohlo jednat o infarkt, rozhodně neotálejte a neříkejte si, že „to počká do zítra“. Nepočká!

I přes to, že si někteří pacienti stojí za tím, že infarkt přišel z ničeho nic, opak je pravdou. Onemocnění se vyvíjí již dlouho před tím a infarkt je až tou poslední kapkou.

Co můžete udělat pro to, abyste se infarktu vyvarovali? Myslete na to, co jíte a dbejte na zdravý životní styl. Omezte konzumaci živočišných tuků a dejte šanci těm rostlinným. Udržujte svoji tělesnou hmotnost v mezích normy a nezanedbávejte preventivní prohlídky u praktického lékaře. I takové banální vyšetření jako je měření krevního tlaku může lékaři napovědět, že něco není v pořádku.

Věděli jste, že diabetes mellitus neboli „cukrovka“ je dalším rizikovým faktorem vzniku infarktu? Právě diabetes bude tématem příštího článku.

27. díl – Tělesná hmotnost

Jsem obézní, nebo mám jen pár kilo navíc? Kdybych byl/a obézní, tak to rozhodně poznám! Jsem sice těžší, ale to jsou jen těžké kosti, máme to v rodině… Pokládáte si také tyto otázky, nebo jste přesvědčeni o tom, že máte vše pod kontrolou?

Pro značnou část populace je jejich hmotnost pouze číslem na váze, které začnou řešit až tehdy, kdy se z tohoto čísla stane diagnóza E66 – obezita/otylost. Ano, ani v této chvíli to není neřešitelný problém. Řešení „co s tím“ a „jak z toho ven“ se vždy najde, ale bude nás stát mnohem více úsilí a energie.

Možností, jak jednoduše objektivizovat/zhodnotit svůj zdravotní stav ve vztahu k obezitě a kardiovaskulárním (srdečně – cévním) onemocněním je celá řada. Pojďme se tedy na ně podívat.

Začněme od toho nejjednoduššího. Máte doma krejčovský metr? Změřte si obvod svého pasu. Pokud jako žena máte v pase více než 80 cm, nebo jako muž více než 94 cm v pase, již Vám hrozí zvýšené riziko kardiovaskulárních onemocnění. Asi nejznámějším onemocněním, které spadá do této kategorie je infarkt myokardu, o kterém jste již jistě slyšeli.

Další možností, jak zhodnotit svou váhu je výpočet Body Mass Indexu, nebo chcete-li zkráceně BMI. Nebojte, nejedná se o žádné složité výpočty. Svou hmotnost v kilogramech vydělíte výškou v metrech².

BMI = hmotnost (kg) / výška² (m)

V ideální případě byste se měli vejít do rozmezí normální hmotnosti, kdy po výpočtu získáte číslo od 18,5 – 24,9. Pokud je toto číslo nižší, jedná se o podváhu. Pokud je naopak vyšší, spadáte do kategorie nadváhy, nebo dále obezity I., II. nebo III. stupně, která je již označována jako morbidní obezita.

Myslete však na to, že hodnocení BMI není vhodné pro profesionální sportovce. U těch je vyšší tělesná hmotnost většinou způsobena větším podílem svalové hmoty na úkor lehčí tukové tkáně. Dále není možné podle BMI posuzovat těhotné ženy a děti. Pro ty je určen růstový percentil.

Další a asi nejpřesnější možností, jak zhodnotit nejen svou váhu, ale celkové složení těla je pomocí elektrické bioimpedance na přístrojích typu InBody, Bodystat nebo například Omron. Přístroj se tváří jako „obyčejná“ váha, ale po krátkém zvážení dostanete přesné informace o množství svalů, podkožního a útrobního tuku, o množství buněčné i mimobuněčné vody a také o hmotnosti kostry. Zda se Vám to jako šarlatánství? Nebojte, princip fungování je založen tom, že každá tkáň v těle má při měření jiný odpor. Součástí takovéhoto měření by měl být profesionální výklad a vysvětlení výsledků měření.

Zjistili jste po výpočtu BMI, že Vaše tělesná hmotnost je normální? Věřte, že měření pomocí elektrické bioimpedance Vás může vyvést z omylu. Častým kamenem úrazu bývá to, kdy na první pohled hubený člověk má vysoký podíl útrobního (viscerálního) tuku. Tento tuk se nachází okolo vnitřních orgánů a ze zdravotního hlediska je mnohonásobně nebezpečnější než podkožní tuk, který je v porovnání s tímto útrobním tukem „estetickou“ záležitostí.

Proč je tak důležité udržovat svou tělesnou hmotnost v mezích normy? Je to z toho důvodu, že zvýšená tělesná hmotnost a obezita zvyšuje riziko vzniku dalších onemocnění. Mezi tato onemocnění řadíme krom výše zmíněného infarktu myokardu i vysoký krevní tlak, „cukrovku“ 2. typu, ztučnění jater, žlučníkové kameny, sníženou plodnost, komplikace při operacích apod. Zdravotní problémy se poté na sebe na nabalují.

Nejedná se však jen o zdravotní problémy. Osoby s nadváhou a obezitou se potýkají i se sociálním stigmatem, omezenou pohyblivostí, nižším sebevědomím, izolací ve společnosti a diskriminací apod.

Cílem dnešního článku Vás nebylo vystrašit. Jen je třeba si uvědomit, že problémy je třeba začít řešit včas, nikoli nad nimi přivírat oči. Nikdo jiný je za nás bohužel nevyřeší. Tématem příštího článku bude výše zmiňovaný infarkt myokardu.

26. díl – Zdravý životní styl II – Je vážně tak drahý?

Dnešní díl infoblogu bude spíše otázkou k zamyšlení. Navážeme na téma z minulého týdne týkající se zdravého životního stylu.

Stravování a pohyb by měli jít vždy ruku v ruce, to je všem jasné. Mnoho lidí se však může zaleknout finanční stránky věci, kdy se velmi často setkáváme s argumentem, že zdravý životní styl je jednoduše příliš drahou záležitostí. Opět záleží na úhlu pohledu. Pojďme se tedy na to podívat.

Často se setkáváme s pojmem superfood, neboli super potraviny, které jsou nabité vitamíny, minerály a antioxidanty, a které by v našem jídelníčku rozhodně neměly chybět. Jaké potraviny to jsou? Avokádo, kešu a mandle, granátové jablko, vysokoprocentní čokoláda a kakaové boby, mladá pšenice a zelený ječmen, acai a borůvky, dýňový olej a mnoho dalších. Vše by samozřejmě mělo být v BIO kvalitě. Stravu tedy máme a teď pohyb. Ideálně bychom se pohybové aktivitě měli věnovat alespoň 4x týdně. To nebude problém, studiových lekcí najdeme v každém městě víc než dost. Jóga, spinning, posilovna, alpinning a mnoho dalších. Vybere si každý. Tak a teď to spočteme. Máte pravdu, že pokud se vydáte touto formou zdravého životního stylu, která je líbivá na instagramu a dalších sociálních sítích, v rozpočtu to jistě pocítíte.

Přínos pro zdraví všech výše uvedených superfood potravin určitě nemůžeme zpochybňovat. Nicméně existuje i celá řada dalších vysoce hodnotných potravin, které jsou minimálně z finančního hlediska lépe dostupné. Co třeba zázvor, chia semínka, banány, špenát, citrusy, nebo mrkev a řepa? Co se pohybové aktivity týče, studiové lekce jsou prima při nepřízni počasí, nebo pro zpestření. Existuje ale mnoho dalších aktivit, při kterých nepotřebujete žádné speciální vybavení a nemusíte se časově přizpůsobovat. Místo výtahu jděte radši po schodech, z práce jděte místo MHD pěšky, nebo alespoň vystupte o několik zastávek dříve, vyrazte každý den na procházku, nebo na kolo. Dejte šanci běhání, nazujte boty a vyběhněte. Máte obavy z toho, jak se na Vás ostatní budou tvářit? Z vlastní zkušenosti Vám povím, že nikdo na Vás hloupě koukat nebude. Takovéto drobné změny v rámci zdravého životního stylu Vás na mizinu nepřivedou, co myslíte?

Máte problém s motivací? Pořiďte si chytré hodinky a hecněte se, že každý den nachodíte Vámi stanovený počet kroků. Překonávejte se a vystupte z komfortní zóny. Choďte na pravidelné procházky s dětmi nebo kamarády. Za ten pocit, že jste pro sebe něco udělali, to rozhodně stojí, uvidíte 🙂

Při nákupu se zaměřte na sezónní ovoce a zeleninu. Asi každému z nás dojde, že kupovat si v prosinci meloun, který k nám přiletěl přes půl světa nebude úplně optimální, protože chuťově bude pokulhávat a ani co se obsahu vitamínů týče, to nebude žádná sláva.

Sezónní potraviny jsou pro nás po chuťové i finanční stránce mnohem výhodnější. Využijte kapacit Vašeho mrazáku a přebytky ovoce z léta zamrazte. Nebojte se zavařování a z rajčat, dýní, cuket a další zeleniny (která na podzim pro její množství už všem leze krkem) si zavařte omáčky, které využijete v zimě.

Pokud si k tomu všemu přičtete to, že omezíte nakupování uzenin, polotovarů a pochutin a místo toho finance využijete na nákup mléčných výrobků, ovoce, zeleniny, luštěnin a masa o žádný razantní zásah do Vašeho rozpočtu se v žádném případě nejedná. Něco na tom bude, že „jste to, co jíte“, tak na myslete až půjdete příště na nákup.

Proč je v dnešní době kladen tak velký důraz na zdravý životní styl a proč není v pořádku mít „pár kilo nahoře“? Česká republika se každoročně zařazuje na přední příčky ve výskytu kolorektálního karcinomu, kardiovaskulárních onemocnění a obezity, a to nejen v Evropě, ale i ve světě. Právě tato témata budou obsahem příštích dílů infoblogu.

25. díl – Zdravý životní styl

„Zdraví“ a životní styl nebo „zdravý“ životní styl? Český jazyk je krásný v tom, že vždy záleží na úhlu pohledu. Obě varianty jsou samozřejmě správně, protože zdravý životní styl jde s naším zdravím ruku v ruce.

O zdravém životním stylu se dočteme v podstatě všude. Co pod ním však máme představit a jak s ním začít? To bude téma dnešního článku. Asi není možné tvrdit, že existuje jen jedna jediná varianta zdravého životního stylu. Variant je mnoho a každému z nás vyhovuje jiný přístup.

Může se zdát, že začít s principy zdravého životního stylu je těžké a složité. Opak je však pravdou. Nečekejte na pondělí nebo na začátek nového měsíce. Začněte hned! Jen se nesnažte změnit vše najednou.

Začněte změnami, které Vás budou „nejméně bolet“. Sladíte si kávu a čaj? Zkuste se tohoto nešvaru postupně zbavit a slazení nápojů odbourejte. Může se zdát, že jedna nebo dvě kostky cukru za den nás nespasí, ale opak je pravdou. Stejně tak tomu je se slazenými nápoji, které popíjíme v průběhu dne. Pokud Vám sycené nápoje chybí, zkuste si jako alternativu připravovat sycenou vodu doma a doplnit jí třeba o ovocnou šťávu.

Postupně zařazuje další změny. Přemýšlejte o potravinách, které si kupujete domů.

Zaměřte se na primární suroviny, ze kterých budete vařit. Co mezi primární suroviny patří? Ovoce, zelenina, luštěniny, mléčné výrobky, maso…

Vařte a pečte. Ne, nemusíte v kuchyni strávit půl dne, abyste si uvařili oběd na druhý den do práce. Věřte, že existuje množství receptů, které Vám zaberou jen pár minut.

Plánujete si program na další den i co se stravování týče. Budete celý den na cestách? Zabalte si alespoň malou svačinu.

Víte, že každý den byste měli sníst cca 400 gramů zeleniny a 200 gramů ovoce? Zkuste na tom zapracovat a ovoce a zeleninu postupně zařazujte do svého jídelníčku. Ovoce a zelenina má pro nás zcela nepostradatelný benefit v podobě vitamínů a vlákniny v nich obsažených.

Omezte konzumaci polotovarů a průmyslově zpracovaných potravin. Co do této skupiny patří? Pochutiny, uzeniny, sušenky, sladké pečivo, koláče… V těchto potravinách najdete značné množství cukrů, tuku a soli a ve většině případů minimum vlákniny a bílkovin. Tyto potraviny nás sice zasytí, nicméně jen na velmi krátkou dobu a nepřinesou našemu tělu žádný benefit.

Snažte se jíst v pravidelných intervalech a nevynechávejte snídani. Vyhnete se tak „vlčímu hladu“ v rámci kterého sníte vše, co máte po ruce.

Zkuste omezit konzumaci alkoholu. Ať se nám to líbí nebo ne, alkohol našemu tělu příliš neprospívá. Ne, neznamená to, že se z Vás v rámci zdravého životního stylu musí stát abstinent, ale měli bychom si uvědomit, že alkohol nemá žádnou výživovou hodnotu a společně s ním přijímáme jen „prázdné kalorie“

Naše zdraví je ovlivněno mnoha faktory a zapomenout bychom neměli ani na pohyb, který jde se stravováním ruku v ruce. Často se můžeme setkat s názorem, že změna životního stylu je drahou záležitostí…ano i ne, opět záleží na úhlu pohledu. Na toto téma se podíváme příští týden.

24. díl – DIETA

Pokud si zadáte toho heslo do svého internetového vyhledávače, vyvalí se na Vás nepřeberné množství všech různých diet. Proteinová dieta, keto dieta, low carb dieta, Dukanova a Atkinsonova dieta, paleo dieta, dále pak krabičková dieta následovaná vajíčkovou, pomerančovou a tukožroutskou dietou.

Zapomněl jsem na nějakou? Jistě ano. Podobných tipů diet najdete na internetu nepřeberné množství. Každá z nich je doprovázená přesvědčivými hesly jako „jediná dieta, která opravdu funguje“, „dieta bez hladovění“ nebo „za 15 dnů až 15 kilo dole“! Většinou se na takovýchto webech dále dočtete, že po zaplacení poplatku (který za zhubnutí rozhodně stojí!) Vám bude zaslán podrobný návod k tomu, jak má ta která dieta vypadat a jak docílíte ztráty kilogramů. Tak takto opravdu ne. Pojďme se podívat na to, co vlastně slovo DIETA znamená.

DIETA se používá pro označení zvláštního způsobu výživy nemocných osob, kdy se předpokládá, že po omezení příjmu nebo vyloučení některé složky z potravy dojde ke zlepšení zdravotního stavu pacienta.

Dieta je pacientovi předepsána lékařem a poté blíže specifikována nutričním terapeutem. Takováto dieta vždy vychází z fyziologických potřeb organismu a je přizpůsobená diagnóze každého pacienta. Nemocniční dieta se vždy opírá o „vědecké poznatky, které studují zákonitosti lidského metabolismu ve zdraví i nemoci“. Takováto dieta je součástí komplexní léčebné péče o daného pacienta.

Mezi základní nemocniční diety řadíme např.  kašovitou, tekutou, racionální, šetřící, bezezbytkovou, diabetickou, redukční, nízkocholesterolovou dietu, nebo třeba dietu s omezením tuků a bílkovin. Ano, pokud pacient trpí nadváhou nebo obezitou, je redukční dieta nebo dieta s omezením tuků předepsaná lékařem na místě.

Snaha zhubnout nadbytečné kilogramy je v každém případě chvályhodná. V dnešní době jsme si však navykly hledat rychlá a „instantní“ řešení, kdy s vynaložením minima energie chceme rychle docílit námi požadovaných výsledků. Věřte však, že s hubnutím to takto nefunguje. Jedinou správnou cestou, kterou se v tomto případě můžeme vydat je celková a CELOŽIVOTNÍ změna životního stylu.

Já vím, to nikdo z nás slyšet nechce, ale vysvětlení je jednoduché. Řada „diet“, které slibují rychlý úbytek hmotnosti je postavena na významném omezení energetického příjmu, kdy po uplynutí stanovené doby opravdu zhubneme. Nicméně poté, co se navrátíme k běžnému způsobu stravování, shozená kila rychle nebereme zpět a docílíme tím maximálně jojo efektu. Ani poté, co budeme jíst týden v kuse tukožroutskou polévku nemůžeme věřit tomu, že se nám shozené kilogramy nevrátí zpět.

Nehledejme rychlá řešení. Žádná z výše uvedených „diet“ nás nenaučí, jak se máme správně stravovat. Správnou cestou, která není lehká a není rychlá, je změna životního stylu. Tato změna není založená na tom, které potraviny můžete a které naopak nesmíte konzumovat. Naopak nás učí, že v přiměřeném množství můžeme v rámci jídelníčku „hřešit“ a jíst co máme rádi. Jen je třeba o konzumovaných potravinách přemýšlet a nezapomínat na to, že zdravý životní styl není jen o potravinách, ale i o pohybu.

Jak by měla taková změna životního stylu vypadat a co bychom měli změnit? Budu mít na takovou změnu dost peněz? Budete! O tom ale zase příští týden.

23. díl – Výživa dětí

Stravování dětí není žádná věda. Budou jíst hodně ovoce a zeleniny, sladkosti budou dostávat jen občas a za odměnu a nebudou vybíravé… Budou jíst všechno! Také jste měli o stravování svých dětí tyto představy a brzy jste byli vyvedeni z omylu, že to s jídlem u dětí není zas tak jednoduché? Pevně věřím, že ano a nejsem v tom sám.

Jste si vědomi toho, že Vaše stravovací návyky nejsou úplně ideální a chcete dbát na to, aby Vaše ratolesti jedly zdravě? Pokud si myslíte, že své děti ošálíte, budete jim vařit zdravá jídla a sami se odbudete nějakou méně zdravou variantou, věřte, že Vám to dlouho procházet nebude. Děti mají snahu vždy napodobovat své rodiče. I když je budete přesvědčovat, že cuketové placičky které jste jim s láskou připravili, jsou výtečné a sami se u toho budete cpát sekanou, nejspíš Vám neuvěří.

Děti od útlého věku nasávají jako houba všechny vjemy ze svého okolí a jsou jimi ovlivněny po zbytek svého života. Berou je jako samozřejmost a považují je za normu. Stravovací návyky dané rodiny mezi tyto vjemy rozhodně patří a v budoucnosti je velmi těžké je měnit.

Už jste se setkali s tím, že Vás někdo přesvědčoval o tom, že bohužel má jeho rodina nadváhu a obezitu „v genech“? Jistě ano… a Vy, když jste si vybavili jednotlivé členy rodiny s kulatými tvářemi a pár kily navíc, jste museli dát danému člověku za pravdu, že má asi daná rodina smůlu a nadváhu má opravdu v genech. Realita je však taková, že spíše se v dané rodině dědí kuchařky a recepty na poctivou svíčkovou, než geny s obezitou. Jednotlivé zdroje literatury se mohou mírně lišit, nicméně faktem je, že lidské zdraví je genetickou zátěží ovlivněno cca jen z 10 – 15 %. Daleko větší měrou – cca z 50 % je naše zdraví ovlivněno životním stylem, do kterého stravovací návyky bezpochyby patří.

Propadáte zoufalství, protože i když se snažíte sebevíc, jdete dětem příkladem, tak největší úspěch u nich sklidíte s těstovinami a suchým rohlíkem? Vydržte to a zkuste nerezignovat. Než dítě přijme novou chuť, potřebuje dané jídlo ochutnat cca 7 – 10x, než si na tuto chuť zvykne a udělá si vlastní názor na to, zda jí přijme či nikoliv.

Strava dětí by měla být v každém případě co nejvíce pestrá a rozmanitá. Důvodem je to, že rostoucí dětský organismus je velice citlivý na výkyvy v příjmu vitamínů a minerálních látek. Kromě ovoce a zeleniny potřebuji mít děti ve stravě dostatek mléčných výrobků a mléka, které zajišťují dostatečný přísun vápníku. V případě dětí se při výběru vyvarujte nákupu odtučněné verze mléčných výrobků a s klidným svědomím sáhněte po polotučné nebo i plnotučné variantě.

Máte obavu, že Vámi pracně nastavené stravovací návyky „zkazí“ školní jídelna? Zkuste navštívit web Státního zdravotního ústavu a ověřte si, zda právě Vaše školní jídelna není zařazena do projektu „Zdravá školní jídelna“. Na skladbu jídel a stravování dětí je v tomto případě kladen velký důraz.

Rádi byste zapracovali na svých stravovacích zvyklostech, abyste šli svým dětem příkladem a třeba i pár kilo shodili? Jak to ale zařídit? Která dieta bude na hubnutí nejlepší? Nebudu Vás dlouho napínat – žádná! Na fenomén diet se zaměříme příští týden.

22. díl – Výživa kojících matek

Pro některé ženy je těhotenství nejkrásnějším obdobím života. Jiné ženy se přes různé obtíže a těhotenské neduhy už naopak nemohou dočkat, až toto období skončí. Společným znakem však ve většině případů bývá těšení se na miminko, na to jaké bude, jak bude vypadat. Porodem to však nekončí, ba naopak začíná.

Nastartování začátku laktace může pár dnů trvat. Pak začne nekonečné období toho, co během kojení jíst a jaké potraviny naopak vyřadit. Informací je mnoho, častokrát však bývají protichůdné a vyznat se v nich není vůbec jednoduché. Pojďme se prvně zaměřit na známá fakta.

Období kojení klade na organismus matky vysoké nároky. Jedná se o energeticky velice náročný proces, kdy potřeba některých živin je o mnoho vyšší než v období těhotenství. Zároveň tvorbou mléka ztrácí žena živiny, které musí potravou nahradit, aby sama nestrádala. V prvních měsících kojení je doporučeno navýšit energetický příjem cca o 500 – 600 kJ za den. V tomto období by se ženy měly rozhodně vyvarovat radikálních diet. Jak již bylo výše zmíněno, kojení je energeticky samo o sobě velice náročné. Orientačním ukazatelem, kterým se žena může řídit je to, že by neměla přibírat na váze, naopak adekvátní je ztráta cca 1 kilogramu za měsíc.

V období kojení se zvyšuje potřeba jak živočišných, tak rostlinných bílkovin. Vhodné jsou ryby a také libové maso, které zajistí nejenom přísun bílkovin, ale i železa.

Vhodnými potravinami jsou i mléko a mléčné výrobky. Prostřednictvím těchto výrobků je zajištěn přísun jak plnohodnotných bílkovin, tak i vápníku, který je v této formě nejlépe využitelný. Důležité je i navýšení přísunu tuků, zvláště pak rostlinných v podobě řepkového nebo olivového oleje, které pozitivně působí v prevenci kardiovaskulárních onemocnění. Naopak by se kojící žena měla vyvarovat nadměrnému přísunu živočišných tuků a také skrytých tuků v potravinách v podobě uzenin, čokoládě apod.

Za zmínku určitě stojí i navýšení příjmu tekutin, kdy ztráta tekutiny mlékem musí být nahrazena, aby kojící žena nebyla dehydratovaná. Potřeba tekutin je individuální, nicméně pohybuje se okolo 3l tekutin za den. Mezi vhodné nápoje jsou řazeny, krom vody, i bylinkové kojící čaje a také ředěné ovocné a zeleninové šťávy.

Pokud se o jídelníček v období kojení začneme zajímat důkladněji, všude se dozvíme, že pro kojící ženu je nejdůležitější pestrá, všestranná a také plnohodnotná strava. S tím se nedá než souhlasit, protože jednostranná výživa vede nejenom ke snížení produkce mléka, ale zároveň i ke změně obsahu vybraných živin v mléce.

Dále se však také dočtete, že z jídelníčku je nezbytné vyřadit cibuli, česnek, čerstvé pečivo a luštěniny (protože způsobují nadýmání), dále také alergenní potraviny jako jsou třeba citrusy nebo mléčné výrobky (kvůli obsahu mléčné bílkoviny) a navrch by kojící žena měla zapomenout i na kávu, aby se do mateřského mléka nedostal kofein a miminko poté netrpělo nespavostí. Pokud by si maminka vzala všechny tyto rady k srdci, nezbylo by jí nic jiného, než jíst dva dny staré rohlíky, suchou rýži a mrkev, což má však do plnohodnotné stravy hodně daleko, co myslíte?

Jak z toho však „vybruslit s čistým štítem“? Každá maminka chce pro své miminko dělat to nejlepší. Každé dítě je však jiné, stejně tak jako každá maminka. I když budete hledat sebeintenzivněji, žádný návod na „dokonalý jídelníček“ nenajdete. I když to není jednoduché, snažte se řídit zdravým selským rozumem. Pokuste se vypozorovat, co miminku dělá dobře a co mu naopak nevyhovuje. Postupně zařazuje různé potraviny a sledujte, jak bude miminko reagovat.

Co se stravy týče, od miminek se přesuneme ke stravovacím návykům, které děti od útlého věku získávají a které si sebou nesou celý život. Považují Vaše děti brokolici, mrkev a cuketu za zbraně hromadného ničení a odmítají je konzumovat ze strachu, že je chcete otrávit? Nezoufejte…ale o tom zase příště.

21. díl – Kojení

Není tomu tak dlouho, kdy jsme si první srpnový týden připomínali světový týden kojení. Kojení bere většina žen jako naprostou samozřejmost. Samozřejmost to však rozhodně není, nebo alespoň ne pro tu skupinu žen, která bojuje o každý další den, kdy může své dítě kojit.

Pokud se podíváme do „historie“, pár desítek let zpět, umělá mléčná výživa byla propagována jako to nejlepší, co můžete svému dítěti dát. O pár let později však výzkum pokročil a vrátili jsme se zpět k mateřském mléku, jako té nejlepší možnosti výživy pro novorozence a kojence.

Mateřské mléko je to nejlepší, co můžete svému miminku dopřát. Ne nadarmo světová zdravotnická organizace doporučuje výhradní kojení minimálně po dobu prvního půlrok života dítěte. Krom toho, že se prostřednictvím tohoto procesu buduje vztah mez matkou a dítětem má kojení i mnoho dalších výhod. Mateřské mléko obsahuje všechny nezbytné živiny, které dítě potřebuje. Složení mateřského mléka se neustále mění v závislosti na věku a potřebách dítěte. Dá se říci, že mateřské mléko je vždy „šité na míru“. V porovnání s umělou mléčnou výživou nebo kravským mlékem má mateřské mléko podstatně nižší obsah bílkovin, aby nebyly nadměrně zatěžovány ledviny dítěte.

Kromě potřebných živin však obsahuje i bonus navíc v podobě protilátek. Imunitní systém si novorozenec/kojenec po narození teprve buduje a je to běh na dlouhou trať. Protilátky v mateřském mléce proto chrání dítě alespoň částečně do té doby, než imunitní systém „vyspěje“.

A jaké další bonusy kojení má? U kojených dětí se snižuje riziko vzniku syndromu náhlého úmrtí kojence a předpokládá se, že má ochranný účinek i proti vzniku závažných onemocnění, jako jsou alergie a „cukrovka“ a dále proti vzniku nadváhy a obezity v pozdějším věku. Světová zdravotnická organizace dokonce považuje kojení jako účinný nástroj v boji s dětskou obezitou!

Těsný kontakt mezi matkou a dítětem během kojení je doprovázen pocitem bezpečí, který je nezbytný pro správný psychický a emocionální vývoj dítěte. Díky tomu se dle některých studií předpokládá, že kojené děti mají vyšší IQ.

Kojení má však pozitivní přínos nejenom pro dítě, ale i pro matku. V prvé řadě významným způsobem kojení uleví rodinnému rozpočtu. Bonusem je jistě i to, že „mléčný bar“ je k dispozici kdekoliv a kdykoliv, mléko není třeba připravovat a vždy má ideální teplotu. Z fyziologické hlediska kojení u ženy podporuje po porodu zavinování dělohy a také snižuje poporodní krvácení. Kojení je energetický velice náročné, a proto se ženy po porodu snáze zbavují nadbytečných kil.

To, že kojení má nespočet výhod pro dítě i matku není asi třeba dále rozebírat.  Myslete však na to, že pokud žena z nějakého důvodu kojit své dítě nemůže nebo nechce, není o nic horší matkou než ta, která své dítě kojí. Faktorů, které ovlivňují tvorbu mateřského mléka i možnost kojit je nespočet a ne vždy je může žena svou vůlí ovlivnit. Myslete na to, až budete chtít v dobré víře nějaké mamince krmicí své miminko umělou mléčnou výživou „poradit“, že kojení by bylo přínosnější.

Slyšeli jste už někdy o tom, že těhotná žena by měla jíst za dva (což mimochodem není pravda)? Právě strava je jedním z faktorů, které tvorbu mateřského mléka ovlivňují. Těhotné a kojící ženy by neměli jíst za dva, ale měli by jíst dvojnásobně zdravě… a právě na to, jak by měla vypadat výživa kojících žen se zaměříme příští týden.

20. díl – Pitný režim

Význam pitného režimu pro člověka asi není třeba zdlouhavě zdůvodňovat. Lidské tělo je tvořeno cca z 50 % z vody (u mužů a kojenců i výrazně více). Nedostatečný přísun tekutin vede během krátkého časového intervalu k těžkému poškození organismu. Zatímco bez jídla člověk vydrží desítky dnů, bez přísunu tekutin není organismus schopen vyloučit odpadní látky již po dvou až čtyřech dnech. Nedostatek tekutin se kromě žízně projevuje mnoha příznaky. Krom žízně pozorujeme ztrátu chuti k jídlu, únavu a malátnost, bolesti hlavy, křeče a rozostřené vidění. Ke smrti poté dochází v důsledku zástavy srdce. Voda je součástí každé buňky v těle, je nezbytná k regulaci tělesné teploty, funguje jako transportní prostředek pro odpadní látky, je součástí zažívacích enzymů atd.

Co se pitného režimu týče, důležitá je nejenom kvantita, tzn. množství přijatých tekutin za den, ale i jejich kvalita. Ať se nám to líbí nebo ne, „obyčejná“ voda by měla být ZÁKLADEM každého pitného režimu! Určitě není od věci si pitný režim ozvláštnit a zpestřit, ale všeho s mírou… Pokud si pitný režim zpestřujeme vodou s mátou, meduňkou, citrónem, ovocnou šťávou atd., není na tom vůbec nic špatného. Problém nastává ve chvíli, kdy je voda z pitného režimu zcela vyřazena a je nahrazena limonádami, slazenými sycenými nápoji, 100% džusy nebo alkoholem. Ano, s dodržení pitného režimu v tomto případě nebudete mít problém a tekutin budete jistě přijímat dostatek, ale Vaše tělo Vám určitě nepoděkuje.

Důvodů proč se vyhýbat těmto nápojům je celá řada. V prvé řadě s těmito šťávami a limonádami přijímáme značné množství cukru v podobě „prázdných kalorií“, které pro naše tělo nemají žádný význam. Krom toho, že tyto slazené nápoje zvyšují pocit žízně, zaděláváme si na problém jménem OBEZITA. Myslete na to, až nebudete moci dopnout své oblíbené kalhoty… Vraťte se v rámci pitného režimu k vodě a efekt uvidíte zakrátko sami. Nadměrný příjem slazených nápojů může být také důvodem toho, proč jsou Vaše děti jako z „divokých vajec“.

Dalším důvodem proč se těmto nápojů vyhýbat je zdraví a kvalita Vašich zubů. Kombinace oxidu uhličitého, který se používá k sycení nápojů, společně s dalšími ochucovadly a kyselinami přidávanými do nápojů vede k poškozování zubní skloviny. Nabízelo by se říci, že Váš zubař Vám nepoděkuje, ale vzhledem k finančním nákladům na ošetření zubů může být opak pravdou.

Speciální kapitolou jsou nápoje kolového typu obsahující kofein. Tato látka působí v organismu jako diuretikum, to znamená, že zvyšuje tvorbu moči a odvodňuje organismus. Dalším problémem kolových nápojů je obsah kyseliny fosforečné, jejíž přítomnost je dávána do souvislosti s osteoporózou. Nadměrný příjem této kyseliny narušuje velice křehkou rovnováhu fosforu a vápníku v těle.

Co se množství přijatých tekutin týče, příjem je individuální v závislosti na věku, mikroklimatických podmínkách, zátěži a konzumovaných potravinách. Je důležité tekutiny přijímat rovnoměrně v průběhu celého dne. Ano, je to těžké, když člověk celý den někde poletuje. Zkuste na to ale myslet a noste u sebe láhev s vodou, abyste se ideálně vůbec nedostali do situace, že máte žízeň. Nabízejte dětem vodu, ovocné čaje nebo ředěné šťávy nejen ke každému jídlu, ale i v průběhu celého dne.

Na dostatečný příjem tekutin bychom měli myslet nejenom u dětí, ale i u seniorů a těhotných/kojících žen. Mysleme na to, že s rostoucím věkem dochází ke ztrátě pocitu žízně, což posléze vede k řadě zdravotních obtíží. Stejně tak tomu je u kojících žen, kdy na dostatečném příjmu tekutin je závislá tvorba mléka.

Není tomu tak dlouho, kdy na začátku srpna proběhl světový týden kojení. Pojďme se tedy v příštím dílu infoblogu podívat na význam kojení a také výživu kojících žen.

19. díl – Balené vody

Minulý týden jsme si posvítili na pitnou vodu a zjistili, že starat se o vlastní studnu není jen tak. Dnes se podíváme na to, jak to je s balenými vodami, které si můžeme koupit v obchodě. Vyznat se v množství balených vod, které nám obchodníci nabízejí, může být leckdy oříšek. Má pro nás balená voda nějaké benefity, nebo kupujeme jen předraženou kohoutkovku?

Na začátku bychom si měli říci, jaké druhy balených vod rozeznáváme dle legislativy. Jedná se o balené přírodní minerální vody, balené pramenité vody, balené kojenecké vody a balené pitné vody. Samozřejmostí je, že všechny balené vody musí být čiré a bezbarvé (s výjimkou minerálních vod, které mohou být slabě nažloutlé) a musí být mikrobiologicky nezávadné (nesmí obsahovat původce onemocnění).

A jaký je mezi jednotlivými balenými vodami rozdíl? Na to se podíváme právě teď.

Balená minerální voda = „minerálka“. Tento druh balené vody má u nás v České republice dlouholetou tradici. Minerální voda je definována jako mikrobiologicky nezávadná podzemní voda, která vyvěrá z jednoho nebo více přirozených nebo navrtaných zdrojů a svou povahou a obsahem minerálních látek se zřetelně liší od pitné vody. Na obalu takovéto minerální vody musí být vždy zřetelně označen obsah minerálních látek. Pamatujte na to, že minerální voda je považována za nápoj a není určená k celodenní konzumaci. Doporučené množství je cca půl litru balené minerální vody za den. Vzhledem k různému obsahu minerálních látek v minerálních vodách je vhodné jednotlivé druhy minerálních vod pravidelné střídat. Zvýšený příjem minerálních vhod je vhodný především při sportu a horkém počasí, kdy je člověk vystaven zvýšené námaze a dochází k nadměrnému pocení. V tomto případě jsou minerální vody vhodné k doplnění minerálů a také jako prevence vzniku křečí. A jak je to s konzumací minerálních vod malými dětmi? Pro malé děti jsou přípustné slabě mineralizované druhy vod, nebo je vhodné klasické minerální vody ředit běžnou pitnou vodou.

Balené pramenité vody – balená pramenitá voda pochází z chráněného podzemního zdroje a je vhodná k dlouhodobé konzumaci dětmi i dospělými osobami bez omezení. Do pramenité vody nesmí být přimíchávány žádné další látky s výjimkou oxidu uhličitého, který se používá k sycení vody.

Balené kojenecké vody – tento druh balených vod, vzhledem k cílové skupině dětí, musí vždy splňovat velice přísné požadavky na zdravotní nezávadnost a celkový obsah minerálních látek. Balená kojenecká voda je vhodná pro přípravu kojenecké stravy a dlouhodobé konzumaci všemi skupinami obyvatel. U tohoto druhu balených vod je zakázána jakákoliv úprava, a proto si můžeme být jistí, že se vždy jedná o vodu z chráněného podzemního zdroje, u které je zaručeno původní přírodní složení. Jaký význam má tato voda právě pro kojence? Kojenci jsou zvláště citliví na obsah dusičnanů, těžkých kovů a dalších látek ve vodě, ze které jsou jim připravovány příkrmy, čaje, mléčná výživa apod. Zvláště pokud máme studnu a nejsme si zcela jistí kvalitou pitné vody, ze které pro kojence vaříme, je rozhodně vhodné sáhnout právě po balené kojenecké vodě.

Balené pitné vody – na rozdíl od výše uvedených balených vod, tato voda nepochází z chráněného podzemního zdroje, ale je možné získávat jí z jakéhokoliv vodárenské zdroje a doupravovat jí dle potřeby stejně jako vodu z vodovodu. Může být také uměle doplňována minerálními látkami dle potřeby (tato informace o doplnění minerálních látek by měla být vždy uvedena na obalu). Kvalitativně je tato pitná voda shodná s běžnou pitnou vodu z vodovodního řadu.

Až půjdete příště do obchodu pro balenou vodu, už víte, že není voda jako voda, a je důležité hledat na etiketách informace o tom, o jaký druh balené vody se jedná. Pokud chcete ušetřit Vaší peněženku a ekologie Vám také není lhostejná, baleným pitným vodám se vyhněte a natočte si doma vodu z kohoutku do přenosné nádoby…

Realitou v obchodech však je, že neochucené balené vody zabírají čím dál tím méně místa na úkor ochucených a slazených limonád. Jaký dopad na naše zdraví tyto limonády mají, a proč je tak důležité dodržovat pitný režim, na to se podíváme příští týden.

18. díl – Kontaminace pitné vody

Co se počasí týče, nikdy není možné zavděčit se všem lidem. Buď je moc horko, nebo naopak zima. Buď prší hodně, nebo zase málo. Zde rozhodně platí: sto lidí, sto chutí. Propršené léto nám nejspíše nevykouzlí úsměv na rtech, ale bez pravidelné závlahy dochází k vysychání zdrojů vody, což přináší nejen zemědělcům řadu starostí. Pokud je však srážek velké množství, dojde k nasycení vodních toků, jejich vylití z koryt řek a vzniku povodní a starosti jsou to obdobné. Právě nadbytek srážek může způsobit zaplavení studen, ze kterých je čerpána pitná voda. Pití takovéto vody nám může způsobit řadu zdravotních problémů. Ale pojďme se na problematiku pitné vody podívat od začátku.

Pokud žijete ve městě, kde je Váš byt či dům napojen na veřejný vodovodní řad, problematikou pitné vody se nejspíš příliš nezabýváte. Provozovatel tohoto vodovodního řadu je povinen v pravidelných intervalech kontrolovat kvalitu pitné vody a v případě nevyhovujících výsledků musí neprodleně zjednat nápravu. Výsledky těchto rozborů vždy kontroluje místně příslušná krajská hygienická stanice, konkrétně oddělení hygieny obecné a komunální. Dá se tedy říci, že vždy pijete zdravotně nezávadnou vodu.

To nezní tak složitě, co myslíte? Ale co ale obyvatelé, kteří čerpají pitnou vodu z vlastní studny? Ti to mají o poznání složitější.

Pokud jste majitelem studny, za kvalitu pitné vody si zodpovídáte sami. Dalo by se říci, že Vám nikdo nemůže kecat do toho, jakou vodu budete pít. A právě to bývá kamenem úrazů – o studnu je třeba se pravidelně starat!

Základními ukazateli kvality pitné vody, které jsme schopni rozeznat sami, bez laboratorního rozboru, jsou barva, chuť a zápach vody. Studnu by měli majitelé cca jednou za rok zkontrolovat, vyčerpat, vyčistit a nechat provést krácený rozbor této pitné vody. Díky tomuto rozboru zjistíme, zda voda není mikrobiálně kontaminovaná. Jakým způsobem může ke kontaminaci pitné vody ve studni dojít? Možností je celá řada.

Velice častá bývá kontaminace související se zemědělskou činností, kdy jsou zemědělské plochy hnojeny organickými či anorganickými hnojivy. V případě vydatnějších dešťových srážek se tato hnojiva mohou dostat do zdrojů pitné vody.  A co vysvětlení mikrobiální kontaminace? Stačí si jen představit, jak dopadne žába nebo krtek, který spadne do vaší studny a po pár tempech mu dojdou síly… Pokud zpozorujete chuťovou změnu pitné vody, kontaktujte laboratoř ve vašem okolí nebo hygienickou stanici, kde Vám poradí, kam se můžete obrátit. Cena kráceného rozboru pitné vody se pohybuje cca kolem tisícikoruny, což sice není malá částka, nicméně za to určitě stojí. Pití kontaminované vody může způsobit celou řadu gastrointestinálních obtíží, jako jsou nevolnosti, zvracení a průjmy.

Co dělat v případě, že byla studna vyplavená povodní? Zde je třeba neotálet! Kromě bahna a kamení může být voda ve studni kontaminována i splaškovou vodou a kromě výše uvedených obtíží nám může hrozit i nákaza virovou hepatitidou typu A. Do čištění studny se nikdy nepouštějte sami. Vodu ze studny vyčerpejte kalovým čerpadlem a pomocí detektoru nebo svíčky se přesvědčte, že ve studni nejsou nebezpečné plyny. Stěny studny je nezbytné mechanicky očistit od bahna, omýt pitnou vodou a ošetřit dezinfekčním roztokem vhodným k sanaci studen. Stejně tak je nezbytné odstranit všechen kal, bahno a nečistoty ze dna studny a na dno umístit čistý štěrk nebo hrubozrnný písek. Pokud je třeba, vyspravte i stěny studny. Studnu závěrečně vyčistěte pitnou vodou. Po jejím naplnění vodou použijte vhodný dezinfekční prostředek určený k dezinfekci pitné vody. Cca po 2 – 3 týdnech nechte provést krácený rozbor vody z vaší studny.

Pokud si na sanaci studny netroufáte sami, povolejte odbornou firmu.

Starat se o studnu a kvalitu pitné vody není jen tak. A co voda, kterou si kupujeme v lahvích v obchodě? Je opravdu tak kvalitní, nebo kupujeme jen předraženou „kohoutkovku“? O tom zase příště.

17. díl – Úrazy a tonutí

Letní koupání skýtá celou řadu radostí, ale lusknutím prstů může přinést i mnoho starostí. Je třeba se smířit s tím, že život není bezpečný a nejen během letních dnů se můžeme potkat s celou řadou nepříjemných, nebo i život ohrožující situací, jako jsou úrazy nebo tonutí. Uznávám, že to není úplně optimistické téma, nicméně během léta bývá zaznamenán zvýšený výskyt úrazů spojených s koupáním a případů tonutí, a proto bychom jim měli věnovat pozornost.

Úrazy – co se úrazů týče, nemusíme myslet vždy na ty nejtěžší, jako jsou otřesy mozku nebo poškození páteře, vedoucí k různé míře ochrnutí.

Pod hladinu příliš hluboko nevidíme a snadno se stane, že se při koupání pořežeme. Na vině bývá nejčastěji sklo, kameny nebo plechovky a další ostré předměty hozené do vody. Pokud se s takovýmto úrazem setkáte, důležité je zastavit krvácení a ránu důkladně vyčistit a vydezinfikovat. Jedná se o rozsáhlejší poranění, které již nezvládnete ošetřit svépomocí? Neváhejte a vyhledejte lékaře.

K létu neodmyslitelně patří zmrzlina, meloun nebo další ovoce, kterými si zpříjemňujeme léto. Všechny tyto pochutiny přitahují nejenom nás a děti, ale i vosy a včely, které nám dokáží chvíle u vody znepříjemnit. S bodnutím se do těla dostane malé množství jedu. V případě včelího bodnutí nikdy neodstraňujte žihadlo pomocí pinzety. Tím byste nejspíše docílili jen vymáčknutí zbytků včelího jedu do rány. Snažte se žihadlo z rány spíše jen jemně vyškrábnout. Reakce na jed a bodnutí je individuální. Nejčastěji dochází ke vzniku otoku, místo je citlivé a bolestivé. Jako prevence vzniku otoku se osvědčilo chlazení a přikládání octových obkladů. Pokud však začnete pozorovat problémy s dechem, otékání jazyka, nebo obtížné polykání, na nic nečekejte a vyhledejte lékaře, případně zavolejte zdravotnickou záchrannou službu. V případě osob s alergií na včelí nebo vosí bodnutí může jít o život.

Pořezání se nebo bodnutí včelou určitě není příjemné, nicméně v porovnání s poškozením páteře se jedná o „banalitu“. K těžkým úrazům a poškození páteře nejčastěji dochází při skákání do vody. Příčinou může být skok do mělké vody, nebo naráz do neočekávaného předmětu pod hladinou. Nikdy naskákejte do neznámých vod, případné celoživotní postižení Vám za to určitě nestojí.

Tonutí – Považujete se za dobrého plavce a jste přesvědčeni o tom, že tonutí se Vás netýká? Bohužel Vás musím vyvést z omylu. Tonutí se může týkat každého z nás, ať jsou naše plavecké schopnosti jakékoliv. Tonutí může ovlivnit mnoho okolností… únava a vyčerpání, křeč, konzumace alkoholu, vdechnutí vody a mnoho dalšího. Domníváte se, že pokud byste se náhodou začali topit, stačí zavolat, někdo si Vás všimne a pomůže Vám? Chyba lávky! V případě tonutí člověk ve většině případů zmizí pod hladinou bez jediného slova. Co můžete udělat proto, abyste snížili riziko tonutí? Nikdy se nechoďte koupat sami a vyhněte se konzumaci alkoholu. Právě alkohol může způsobit po skoku do studené vody křeče a následné tonutí. Že bychom měli dávat ve vodě pozor na děti je všem jasné, ale stačí minuta nepozornosti, kdy jen zavřete oči a neštěstí na sebe nenechá dlouho čekat. Pozor si dávejte i při sjíždění řek. Zvláště při sjíždění jezů bychom neměli zapomínat na záchranné vesty a s konzumací alkoholu bychom měli počkat až do kempu. To také všichni víme. Realita však bývá bohužel jiná. Na velkých vodních plochách využívejte ke koupání pouze vymezený prostor, ve kterém nebudete křížit trasu lodní dopravě. Tonutí však není jen letní záležitostí – v zimě při oblevě se vyhýbejte všem vodním plochám a nespoléhejte na to, že bude led dostatečně pevný. K jeho odtávání dochází velmi rychle. V případě, že zpozorujete tonoucího se člověka, volejte v první řadě zdravotnickou záchrannou službu nebo hasiče a teprve poté běžte to tonoucímu pomoci.

Dnešní téma nebylo příliš veselé, nicméně statistiky letních úrazů jsou neúprosné. Při koupání zvažte vždy všechna rizika a chovejte se zodpovědně.

A co bude tématem příštího dílu? U vody tak trochu zůstaneme. Pokud sledujete zpravodajství alespoň jedním okem, jistě jste zaznamenali u nás i ve světě bleskové povodně, kdy dochází k náhlému vzestupu hladin vodních toků. Právě v tomto případě dochází k zaplavení studen a dalších zdrojů pitné vody. Co může tato kontaminovaná voda způsobit, si povíme příště.

16. Díl – Nebezpečí spojená s koupáním

Koupání ať už v bazénu, řece, přehradě nebo kdekoliv jinde k létu neodmyslitelně patří. Užíváme si ho všichni a je jedno, do jaké věkové kategorie patříme. Při koupání nám však hrozí celá řada nebezpečí, která by neměla být podceňována. Sinice, cerkáriová dermatitida, úrazy, tonutí… Aby se výlet k vodě nezměnil v boj o život, je třeba k vodě přistupovat s respektem a dodržovat základní pravidla.

Sinice – každý z nás se s nimi při koupání setkal. Jedná se o organismy, které se ze zdravotního hlediska stávají nebezpečnými až tehdy, kdy dojde k jejich přemnožení. Sinice mají negativní vliv nejen na kvalitu vody pro koupání, ale zároveň i na ryby a další živočichy žijící ve vodě. Nebezpečné nejsou jen samotné sinice, ale i jejich toxiny. Toxiny nejsou sinicemi aktivně produkovány, ale uvolňují se z nich během procesu odumírání a rozpadu buněk. A proč vlastně mají sinice negativní vliv na člověka? Když pomineme estetické hledisko, kdy místo koupání se v čiré vodě plaveme v „zeleném brčálu“, mohou mít dopad i na naše zdraví. Častým projevem po koupání se ve vodě se sinicemi bývají alergické reakce a to v závislosti na konkrétní citlivosti člověka. Po koupání můžeme pozorovat podráždění a zarudnutí kůže, svědění, podráždění očí, rýmu nebo i kašel. Při dovádění ve vodě se zvláště dětem častokrát stane, že se nalokají vody. To může vést ke střevním a žaludečním problémům. Pokud se po koupání setkáte s nevolnostmi, průjmem nebo zvracením věřte, že v tom občerstvení z nedalekého stánku mohlo být nevinně a na vině jsou právě sinice. Pokud se jedná o jedno loknutí, život Vás to určitě stát nebude.

Problém by mohl nastat ve chvíli, kdy by sinice pronikly do zdroje pitné vody, která by dále nebyla dostatečně upravená. V případě dlouhodobého pití takovéto vody může dojít k poškození jater. Faktorů ovlivňující přítomnost a množství sinic ve vodě je celá řada – teplota, zda je voda proudící či stojatá, výška vodního sloupce, zabahnění dna apod. A jak poznat zda je voda v dané koupací oblasti vhodná ke koupání? Důvěřujte svému zdravému rozumu. Pokud je voda viditelně zelená, určitě ve Vás nebude budit důvěru. Pokud množství sinic ve vodě není nijak závratné a máte možnost se po koupání osprchovat pitnou vodou, koupání se nebojte. Pozor by si však měly dát především malé děti a těhotné ženy. Pořád si nejste jistí, zda je kvalita vody odpovídající? Zkuste mrknout na web www.koupacivody.cz. Třeba budete mít štěstí a naleznete tam výsledky rozborů koupacích vod právě z vaší lokality a s nimi i doporučení hygieniků, zdaje voda vhodná ke koupání či nikoliv.

Cerkáriová dermatitida – Slyšeli jste už někdy o cerkáriích? Uznávám, nejsou příliš známé a v souvislosti s koupáním v přírodě se mnohem více sinice. Cerkáriová dermatitida je parazitární onemocnění, které se projevuje intenzivním svěděním, zarudnutím kůže a tvorbou skvrn. Tyto příznaky vyvolávají paraziti, jejichž životní cyklus je spojen s vodními ptáky a plži. Cerkárie se uvolňují z plžů a hledají vodní ptáky, ve kterých by prodělaly další část svého vývoje. Pokud se do tohoto procesu zapojí během koupání člověk, mají snahu proniknout skrz jeho kůži. Onemocnění cerkáriovou dermatitidou trvá ve většině případů pouze pár dnů, cerkárie v kůži člověka nepřežívají. Pouhým okem nejsme schopni rozeznat, zda se cerkárie ve vodě nacházejí či nikoliv. Nejspolehlivější je sledovat doporučení hygieniků, kteří sledují vybrané vody v koupacích oblastech a také vyhýbat se vodním plochám s velkým množstvím vodního ptactva.

Úrazy a tonutí – Během letních měsíců bývá zaznamenáváno zvýšené množství těžkých úrazů. Jedná se především o zlomeniny, otřesy mozku nebo poranění páteře s následným ochrnutím. Asi každý z nás si vybaví situaci, kdy mu rodiče jako dítěti kladli na srdce, aby neskákal do neznámé vody. Teorii všichni známe, ale ruku na srdce – kombinace party, zábavy nebo i alkoholu udělá své a neštěstí na sebe nenechá dlouho čekat.

Cílem dnešního článku rozhodně nebylo Vás vyděsit, nebo odradit od koupání. Jen je třeba si uvědomit všechna rizika, která můžeme svým chováním minimalizovat. Posledním bodem dnešního infoblogu byly úrazy a tonutí. Právě tomuto tématu se budeme věnovat příští týden.

15. Díl – Koupací plochy

Není nic lepšího, než když máme možnost se během teplých letních dnů někde vykoupat a užít si lenošení u vody. Míst, kde je možné se zchladit, je celá řada – bazény, koupaliště, rybníky, řeky, vodní přehrady, nádrže, lomy. Dáváte přednost přísně kontrolované vodě ve veřejném bazénu, kde máte jistotu, že dosahuje odpovídající kvality, nebo jedete na punk a ideální je pro Vás zatopený lom v lese? Pokud se nepřikláníte ani k jedné možnosti věřte, že existuje i „zlatá střední cesta“. Ale pojďme to vzít hezky popořadě.

Veřejný bazén – Veřejný bazén najdeme v každém větším městě. Jeho provoz je celoroční a provozovatel je ze zákona povinný pravidelně sledovat kvalitu vody. Voda ve veřejném bazénu je odebírána v pravidelných intervalech a v případě nevyhovujících výsledků je provozovatel povinen neprodleně sjednat nápravu. Zda tak učiní či nikoliv, kontroluje příslušná krajská hygienická stanice. Pokud by se provozovatel bazénu v případě nevyhovujících výsledků neměl k nápravě, vystavuje se postihu. Veřejný bazén mnoho z nás vyhledává právě z důvodu pravidelného sledování a konstantní kvality vody. Pokud si ale ve svém okolí uděláte malý průzkum, jistě se setkáte i s názory, že bazén je příliš „sterilní“. A ruku na srdce, když je tam namačkaná hlava na hlavě, tak to trochu kazí požitek z koupání.

Vodní plochy využívané ke koupání – Právě teď se dostáváme k výše uvedené „zlaté střední cestě“. V každém okrese najdeme celou řadu „profláknutých“ míst, kam je možné zajet vykoupat se. Právě sem spadají vybraná koupaliště ve volné přírodě, lomy, přehrady apod. V jejich blízkosti bývají často kempy, nebo chatové oblasti a během léta se do těchto míst sjíždí velké množství lidí. Právě z tohoto důvodu je zde v koupací sezoně kontrolována kvalita vody. Období koupací sezóny není pevně stanoveno, řídí se vždy počasím. Zpravidla se však pohybuje v rozmezí cca od června (v případě příznivého počasí od května) do září. Pracovníci příslušné hygienické stanice zde ve spolupráci s pracovníky laboratoře odebírají vzorky vody. Hodnotí se celá řada parametrů, kromě přítomnosti sinic nebo cerkárií i barva, zápach, znečištění nebo zakalení vody (průhlednost vody). Na výsledky odběru se může každý z nás velice jednoduše podívat. Na webu www.koupacivody.cz nalezneme na mapě všechny sledované koupací vody. Stačí si jen vyhledat konkrétní lokalitu a u každé koupací vody nalezneme údaje o konkrétním místu, kde byla voda odebrána, data kdy byl odběr proveden a samozřejmě i symboly kvality vody. Symbolů kvality vody je celkem pět a jsou vyobrazené v podobě smajlíků. Škála rozeznává kvalitu vody takto:

  • Voda, která je vhodná ke koupání bez omezení.
  • Voda s mírně zhoršenými vlastnostmi – při vodní rekreaci je jen nízká pravděpodobnost vzniku zdravotních problémů.
  • Voda se zhoršenou jakostí – u této koupací vody je mírně zvýšená pravděpodobnost vzniku zdravotních problémů u vnímavých jedinců. Těmito jedinci mohou být např. Děti, těhotné ženy nebo osoby s oslabeným imunitním systémem.
  • Voda nevhodná ke koupání – jedná se o vodu, která neodpovídá hygienickým požadavkům a koupání v takovéto vodě představuje zdravotní riziko.
  • Voda nebezpečná ke koupání – v tomto případě je vyhlášen zákaz koupání. Hrozí zde akutní riziko poškození zdraví.

Ostatní vodní plochy – Právě do této skupiny spadají všechny ostatní vodní plochy, ve kterých je možné se koupat – lomy, rybníky, řeky… Kvalita vody zde není nikým sledována a záleží jen na našem uvážení a zdravém rozumu, zda se v takovéto vodě budeme koupat či nikoliv.

Alespoň okrajově jsme si rozdělili jednotlivé vodní plochy a shrnuli si, kým jsou nebo nejsou kontrolovány. Byly zmíněny sinice a také cerkárie způsobující cerkáriovou dermatitidu. To však není jediné riziko, se kterým se můžeme při koupání setkat. Během koupací sezóny je pravidelně zaznamenáván nárůst počtu úrazů a bohužel také případů utonutí.

Na tato nebezpečí, která nám hrozí ve vodě, se podíváme příští týden.

14. Díl – Úpal a úžeh

S nastupujícím létem a prázdninami venku trávíme čím dál tím více času. Ještě aby ne, teplo a sluníčko nás přímo vybízí k tomu, vyrazit někam na výlet nebo k vodě. Právě slunce a vysoké teploty však mohou být tím „kamenem úrazů“.

O úpalu a úžehu jste jistě již někdy slyšeli. V tom lepším případě s nimi ani nemáte osobní zkušenost. Vsadil bych se ale, že pokud zapátráte v historii, určitě si vzpomenete na nějakou situaci, kdy Vás slunce doslova a do písmene „zmohlo“.

Úpal a úžeh se může týkat všech osob bez ohledu na věk nebo pohlaví. Rozdíl najdeme pouze v individuální toleranci. Zatímco někdo vydrží na sluníčku hodiny, jiný na sobě začne pozorovat příznaky po několika desítkách minut. O jaké příznaky se jedná? V případě úpalu i úžehu jsou příznaky obdobné. Jedná se především o bolesti hlavy, únavu, závratě nebo mdloby, nevolnosti nebo zvracení. Mezi nejohroženější skupiny patří hlavně malé děti (zvláště pak kojenci a batolata), senioři a těhotné ženy a dále osoby s kardiovaskulárním onemocněním.

Jaký je mezi úpalem a úžehem rozdíl? Úžeh vzniká v důsledku pobytu na přímém slunci, kdy dochází k „přehřátí mozku“. Proto je tak důležité (zvláště u dětí) nosit při slunečném počasí pokrývku hlavy v podobě klobouku nebo kšiltovky.

Oproti tomu úpal nesouvisí s přímým slunečním zářením, ale s pobytem v uzavřených prostorách, kde vysoké teploty, vlhkost a „vydýchaný vzduch“ udělají své. V takových to prostorách snadno vznikne úpal, který se projeví výše uvedenými příznaky. Problematické jsou v tomto ohledu hlavně dopravní prostředky. Při dlouhých cestách nezapomeňte dělat přestávky, kdy se venku nadýcháte čerstvého vzduchu, nebo alespoň v průběhu cesty větrejte. Tím zajistíte cirkulaci vzduchu. Pokud sebou na cesty berete domácí mazlíčky, zapomenout nesmíte ani na ně. Myslete na to, že cestování ve vysokých teplotách snášejí mnohem hůře než my!

Na co nesmíme zapomenout v rámci prevence vzniku úpalu a úžehu je v každém případě dodržování pitného režimu. Teorii všichni známe – víme, že bychom sebou měli všude nosit láhev s vodou. Praxe ale často zaostává. Maminky zabalí vše nezbytné pro své děti a na sebe zapomenou. Na cyklo výletě nám v polovině trasy dojde pití a řekneme si, že to už domu přeci vydržíme. Nebo máme jednoduše smůlu a v průběhu trasy nenarazíme na žádný obchod, kde bychom si mohli koupit něco k pití. Ano, stát se to může, ale určitě by se to nemělo stávat pravidlem. Zkusme letní dny a výlety plánovat důkladněji tak, abychom se podobným situacím vyvarovali a předešli tak vzniku úpalu a úžehu. Mysleme i na to, že přes poledne bývá sluníčko nejúmornější a dopřejme si siestu po vzoru obyvatel jižních států. Tedy alespoň pokud máme dovolenou J

Pokud u sebe, nebo u někoho blízkého pozorujete příznaky úpalu nebo úžehu je třeba začít jednat. Vyhledejte stín a dobře větrané místo, zjistěte dostatek tekutin a chladné obklady. Pomoci může i chladná koupel nebo podložení nohou a mírné vyvýšení dolních končetin. Pokud však nepozorujete úlevu, nebo dochází ke ztrátám vědomí, je na místě zavolat zdravotnickou záchrannou službu.

Během horkých letních dnů není nic lepšího, než když se můžeme někde zastavit a vykoupat se. A je úplně jedno, jestli se jedná o bazén, rybník řeku nebo přehradu. Kdo dozoruje a kontroluje kvalitu vod ke koupání, a co nám mohou způsobit sinice, o tom si povíme zas příště.

13. Díl – Otravy jídlem

Onemocnění salmonelóza a kampylobakterióza nejsou jediná onemocnění, která nám mohou zkazit požitek z jídla. Máte vlastní zkušenost s tzv. „střevní chřipkou“? Ve většině případů se jedná o prodělání bakteriální intoxikace (též zvané enterotoxikózy). Mezi nejčastější původce těchto onemocnění řadíme Staphylococcus aureus, Bacillus cereus, Clostridium perfringens nebo ve výjimečných případech i Clostridium botulinum. Onemocnění nevyvolává samotný původce, ale jím produkovaný toxin. Společným znakem je krátká inkubační doba – první příznaky se projeví ve velice krátkém časovém intervalu po konzumaci potravin (v řádu několika mála hodin). A o jaké projevy se jedná? Pacienti si stěžují především na intenzivní nevolnosti, zvracení a průjem. Otravy jídlem probíhají většinou bez teplot, a pokud se nejedná o extrémní případy, léčbou je dieta a dostatečná hydratace pacienta.

Pojďme se tedy podívat na otravy vyvolané výše uvedenými původci.

Stafylokoková enterotoxikóza – původcem je Staphylococcus aureus, též zvaný jako zlatý stafylokok. Věděli jste, že až 40 % populace je nositelem tohoto původce v nosohltanu? Jak ale tato informace souvisí s otravami jídlem? Lidé, kteří tohoto původce přenášejí, o tom v drtivé většině případů nevědí. Při přípravě pokrmů může dojít ke kontaminaci potravin právě sekretem z nosohltanu. Další možností přenosu jsou hnisavá ložiska na kůži. Vybavíte si jako první bércové vředy nebo jiná rozsáhlá poranění kůže? Věřte, že se může jednat i o malou „záděrku“ na prstě. Co můžete udělat proto, aby se Vám stafylokoková enterotoxikóza vyhnula? Dodržujte zásady osobní hygieny, nepodceňujte hygienu rukou a dodržujte technologické postupy při přípravě stravy. Uvařené pokrmy konzumujte bezprostředně po uvaření, nebo v případě jejich ohřívání je udržujte při teplotě nad 60 stupňů C.

Otrava vyvolaná původcem Bacillus cereus – i tato otrava se projevuje zvracením a průjmy. Onemocnění je potvrzeno po vyšetření stolice, zvratků nebo konzumovaných potravin. Tento původce je dá se říci všudypřítomný. Nachází se v půdě, ve vzduchu, prachu a v malém množství i ve většině ingrediencí a potravin. Rizikové jsou především kontaminované potraviny, které byly nedostatečně ohřáté nebo nesprávně skladované. O jaké potraviny se jedná? Vařená rýže, masové výrobky nebo omáčky. S hromadnými otravami je možné se setkat (stejně jako u výše uvedené stafylokokové enterotoxikózy) v rámci hromadného stravování – rizikové jsou především tzv. „hotovky“.

Botulismus – Většina z nás má botulotoxin spojený s vyhlazováním vrásek. S tímto klobásovým jedem, jak se mu též přezdívá, se však můžeme setkat i mimo obor estetické medicíny. Botulotoxin působí především na nervový sytém, způsobuje mlhavé a dvojité vidění, obtížné polykání a sucho v ústech. Dále se u pacientů mohou objevit dýchací obtíže a zástava střevní peristaltiky. Ke vzniku onemocnění dochází opět po konzumaci nedostatečně tepelně upravených potravin. Rizikové jsou především doma konzervované potraviny. Pokud doma ve spíži nebo v obchodě narazíte na konzervu s nafouklým víčkem, vyhněte se jí obloukem. Až budete doma zavařovat – ať už maso, zeleninu nebo cokoliv jiného, udržujte teplotu 100 stupňů C alespoň po dobu 20 minut. Tím dojde ke zničení toxinu.

Výše uvedené nevolnosti a zvracení však nemusí vždy souviset jen s infekčním onemocněním. S nastupujícím létem trávíme venku čím dál tím více času, sportujeme, chodíme na výlety nebo jen tak lenošíme u vody. Sluníčko je ale zrádné a úpal nebo úžeh potkal jistě už každého z nás. Jaký je mezi nimi rozdíl a jak se jim vyvarovat? O tom zase příště.

12. díl – úskalí letního grilování

Krásné počasí a teplé letní večery posledních dnů přímo lákají k posezení s přáteli a grilování. Pokud nejste zarytí vegetariáni a negrilujete pouze zeleninu, zbystřete. S onemocněním salmonelózou jste se jistě, alespoň z doslechu, již setkali. Ale co třeba taková kampylobakterióza? Slyšeli jste o ní někdy?

Společným znakem těchto dvou akutních průjmových onemocnění je zařazení mezi zoonózy. Zoonóza je označení pro onemocnění zvířat (v tomto případě nejčastěji drůbeže), které je přenosné na člověka. A proč těmto onemocněním věnovat zvýšenou pozornost? Výskyt salmonelózy i kampylobakteriózy u pacientů podléhá povinnému hlášení na krajskou hygienickou stanici. Díky tomu je velice dobře zmapován sezónní výskyt. K velice významnému nárůstu těchto průjmových onemocnění dochází právě v období letních měsíců, kdy si jídelníček zpestřujeme právě grilováním kuřecího masa.

A jak se salmonelózou nebo kampylobakteriózou můžete nakazit? K nákaze dochází po konzumaci kontaminovaných potravin nebo pokrmů.

Vše začíná ještě před vypuknutím grilování. Nachystáte si všechny potřebné suroviny, naporcujete maso, nakrájíte zeleninu, připravíte pečivo… zkuste si vybavit jednotlivé kroky zpomaleně – nestalo se Vám někdy, že jste v například v časové tísni „jeli na autopilota“ a až zpětně si uvědomili, že jste stejným nožem krájeli maso a poté i zeleninu? Nebo jste po krájení masa šli rovnou připravovat pečivo? Asi není třeba sahat si hluboko do svědomí. Podobná „bota“ se jistě povedla každému z nás. V tom lepším případě se nic nestane, v tom horším budeme na grilovačku vzpomínat ještě hodně dlouho.

Teď se přemístíme z kuchyně ke grilu. Pokud grilujeme vykostěné maso, poměrně snadno lze odhadnout, kdy je dostatečně upečené. Pokud však grilujeme celé kuře, nebo jeho části s kostí (křídla, stehna), je třeba se mít na pozoru. Dopřejte masu dostatečný čas na tepelnou úpravu a nespěchejte! Mějte na paměti, že ke zničení původce salmonely dochází až cca po 20 minutách při teplotě kolem 70 stupňů Celsia – zdá se Vám tato teplota nízká? Váš gril jistě dokážete rozžhavit doběla, nicméně této teploty musí bát dosaženo ve středu pokrmu (u kosti). Drůbeží maso musí být vždy úplně propečené. V žádném případě se neupravuje do stadia „medium“, jako je tomu třeba u hovězího masa.

První příznaky se u salmonelózy pohybují v rozmezí cca 12 až 36 hodin po konzumaci kontaminovaných potravin. U kampylobakteriózy je inkubační doba delší, cca 2 – 11 dnů. K nejčastějším příznakům patří především bolesti břicha, průjem, horečka, únava a u salmonelózy i zvracení.

Jaké zásady dodržovat, abychom grilování přežili ve zdraví?

⁃ S drůbeží a syrovými vejci vždy zacházejte jako s potenciálně rizikovými. Uchovávejte je a manipulujte s nimi vždy odděleně od ostatních pokrmů. Nezbytná je i separace všech pomůcek – nože, prkénka atd.

⁃ Dostatečná tepelná úprava. Ta je důležitá nejenom u masa, ale také u vajec.

⁃ Konzumace masa bezprostředně po tepelné úpravě – tím snížíte riziko pomnožení případných původců onemocnění do takového množství, které by vyvolalo onemocnění.

⁃ Hygiena rukou – ta je alfou a omegou nejen při manipulaci se syrovým masem

Salmonelózy se nebojím, maso jsem před zpracováním omyla – tak to bohužel neplatí. Drůbeží maso nikdy neomývejte pod tekoucí vodou. Pokud máte tu smůlu a zakoupíte maso, které je kontaminované, omýváním pod vodou dojde k rozprášení kapének společně s původcem onemocnění po celé kuchyni. Takto může dojít ke kontaminaci i dalších pokrmů v dosahu a to jistě nechcete.

Použila jsem zmrazené kuřecí maso, v něm salmonela nebude – i v tomto případě Vás zklamu. Původci salmonely odolávají mrazu.

Pevně věřím, že Vás dnešní článek neodradil od grilování :). Onemocnění, která se váží k potravinám, je však mnohem více. Domníváte se, že botulotoxin je spojen pouze s estetickou medicínou? Věřte, že tomu tak není. O botulotoxinu a otravách jídlem zase příště.

11. Díl – Bakterie vs. viry

Minulý týden jsme při povídání o klíšťové encefalitidě a lymeské borelióze letmo narazili na rozdíl mezi viry a bakteriemi. Nahlédněme na toto důkladněji.

Bakterie a viry řadíme společně s parazity, houbami nebo třeba priony mezi původce nákaz (etiologická agens vyvolávající onemocnění). Bakterie jsou v porovnání s viry mnohonásobně větší a mají vlastní DNA. Studiem bakterií se zabývá obor bakteriologie. Říká Vám něco jméno Robert Koch a Louis Pasteur? Právě tito vědci významným způsobem přispěli (mimo jiné) k rozvoji tohoto oboru.

Bakterie jsou považovány za nejrozšířenější skupinu organismů na světě a můžeme je nalézt v půdě, ve vodě i ve vzduchu a poté samozřejmě na povrchu i uvnitř organismů (rostliny, zvířata, lidé…). Původcem jakých onemocnění jsou právě bakterie? Mezi bakteriální infekce řadíme např. angínu, salmonelózu, tuberkulózu, záškrt, tetanus, lymeskou boreliózou, pohlavně přenosná onemocnění jako je syfilis nebo kapavka a mnoho dalších.

Viry jsou oproti bakteriím malé nebuněčné organismy, které se dokáží množit pouze v hostitelských buňkách. Sami o sobě nejsou schopni přežít, růst nebo se množit. Oborem zabývajícím se studiem virů je virologie. Vznik infekcí byl v historii přisuzován především bakteriím. Teprve na konci 19. století došlo k objevu, že existuje ještě „něco menšího“, než jsou bakterie, a to právě viry. Mezi virová onemocnění řadíme např. Chřipku nebo další respirační onemocnění (rýma), spalničky, AIDS, rotavirové průjmy, plané neštovice nebo třeba virové hepatitidy (žloutenky).

Informace to jsou zajímavé, ale z praktického hlediska ne úplně použitelné, co myslíte? Pojďme se tedy podívat na další rozdíl mezi viry a bakteriemi. Zásadní rozdíl spočívá v léčbě bakteriálních a virových onemocnění. Bakteriální onemocnění jsou léčena především antibiotiky. U virových nákaz je uplatňována buď symptomatická léčba (léčba příznaků), nebo léčba antivirotiky. V případě virových nákaz je léčba antibiotiky zbytečná a neúčinná!

Zkuste zapátrat v historii – stalo se Vám někdy, že jste přišli k lékaři s bolestí v krku, bělavým povlakem v dutině ústní, únavou a teplotou a on Vám rovnou předepsal antibiotika? A nebo jste stáli na opačné straně bariéry a byli jste to Vy, kdo přesvědčoval lékaře, aby Vám antibiotika předepsal? Ne, nechci zpochybňovat odbornost Vašeho lékaře, ale „i mistr tesař se občas utne“ a ani jeden z těchto postupů není správný. Pokud lékař vysloví podezření na onemocnění, které je způsobené bakteriemi, měla by být pacientovi vždy odebrána krev, nebo například výtěr z krku, díky kterým je onemocnění potvrzeno či vyvráceno. Teprve poté, pokud se objeví nález vypovídající o infekci bakterií, je na místě léčba antibiotiky. Mezi výjimečné případy, kdy není možné čekat na výsledky vyšetření krve, jsou život ohrožující stavy pacienta.

Právě předepisování antibiotik „naslepo“ vede ke vzniku antibiotické rezistence bakterií – to v překladu znamená, že bakterie si na svého protivníka zvykly a jsou už natolik odolné, že jsou vyčerpány možnosti léčby a pacientovi již „není co předepsat“.

Antibiotika jsem nikdy nebral/a, antibiotické rezistence se bát nemusím – zklamu Vás, ale tak to bohužel nechodí. Pokud budete mít smůlu a původcem Vašeho onemocnění bude rezistentní bakterie, může se stát, že bude odolávat léčbě antibiotiky, léčba bude zdlouhavá a neúčinná.

Problematika antibiotické rezistence by se v žádném případě neměla podceňovat a antibiotika by měla být předepisována vždy cíleně a s rozmyslem.

Mikroorganismy nemusí být vždy jen „ty špatné“ – bez nich bychom si jen těžko dopřáli pochoutky, jako je třeba kysané zelí, kefír, jogurt nebo plísňový sýr. Když už jsme se dostali až k potravinám, počasí nám přeje a většina nás zahájila grilovací sezónu, ujasněme si, jaká úskalí sebou grilování nese. O tom v příštím dílu.

10. díl – Lymeská borelióza

Předchozí díl infoblogu jsme se věnovali klíšťové encefalitidě. Ta však není jediným onemocněním, které je přenášeno klíšťat. Mezi další onemocnění, která klíšťata přenášejí řadíme mimo klíšťové encefalitidy a lymeské boreliózy i méně známou Japonskou, Ruskou nebo Skotskou encefalitidu, ehrlichiózu, bartonelózu nebo babesiózu.

A jaký je vlastně rozdíl mezi klíšťovou encefalitidou a lymeskou boreliózou? Kromě samotných příznaků především v původci těchto onemocnění. Původcem klíšťové encefalitidy je vždy virus. To je zásadní rozdíl oproti lymeské borelióze jejímž původcem je bakterie (Borrelia burgdoreri). Každoročně je u nás v České republice hlášeno kolem 4000 případů tohoto onemocnění.

Typickým příznakem lymeské boreliózy je kožní projev v podobě erytema migrans. Nic Vám toto slovo neříká? Jedná se o červenou skvrnu s bílým výbledem ve středu, která se objeví v místě přisátí klíštěte (cca 3 – 30 den po přisátí klíštěte). Poté se tato skvrna může začít šířit do okolí. Tato skvrna však může být jen jedním z příznaků. Pacienti s lymeskou boreliózou si dále velmi často stěžují na bolesti hlavy, únavu, bolesti svalů a také kloubů, zimnici a mnoho dalších prjevů. Právě tyto příznaky připomínající chřipku mohou vést k prodlevě ke správné diagnóze. Pokud u sebe budete pozorovat výše uvedené příznaky v dohledné době po přisátí klíštěte, nezapomeňte tuto skutečnost vždy sdělit svému ošetřujícímu lékaři. Ten Vám provede odběr krve, na základě kterého onemocnění potvrdí nebo naopak vyvrátí. A jak se lymeská borelióza léčí? Protože se jedná o onemocnění, jehož původcem jsou bakterie, léčba probíhá pomocí antibiotik.

A co můžeme udělat proto, abychom snížili riziko, že se nakazíme lymeskou boreliózou? Na rozdíl od klíšťové encefalitidy v případě lymeské boreliózy neexistuje očkování. Vystačit si tedy budete muset s vhodným oblečením a použitím kvalitního repelentu před cestou do přírody. Vyvarujte se také sedání u keřů a vyšších trav. Poté, co se vrátíte z přírody, je nezbytné důkladně prohlédnout pokožku a v případě, že najdete přisáté klíště je nutné ho co nejrychleji odstranit. Důkladně prohlídněte především rizikové oblasti jako jsou podkolenní jamky, třísla a podpaží.

Jak odstranit přisáté klíště? Máte s ním točit po směru, nebo proti směru hodinových ručiček? Zadržte! Věřte, že klíště v sacím ústrojí nemá žádné závity…jedná se pouze o pověru. Klíště odstraníte za pomoci pinzety, kleštiček nebo háčku jemnými kývavými pohyby. Ranku poté vydezinfikujte běžným dezinfekčním prostředkem, který máte doma. Každé klíště je třeba považovat za potenciálně infekční, proto s ním manipulujte obezřetně, zabalte ho do toaletního papíru a spláchněte do záchodu. Místo přisátí klíštěte nadále sledujte a pokud by došlo k vytvoření červené skvrny, s návštěvou lékaře neotálejte.

A co říci závěrem? S rizikem vzniku nákazy přenášené klíšťaty musíme počítat, nicméně při dodržování výše uvedených zásad (nebo očkování) si tím rozhodně nenechte zkazit dobrý pocit z pobytu v přírodě.

V dnešním dílu jsme letmo narazili na rozdíl mezi původci onemocnění – bakterie vs. viry. Je to ale na delší povídání, a proto si ho necháme na příští díl infoblogu.

9. Díl – Klíšťová encefalitida

V minulém dílu infoblogu jsme si posvítili na nepovinné druhy očkování a tím se dostali až ke klíšťové encefalitidě. Ano, i u tohoto nemocnění záleží na našem uvážení, zda se neočkovat necháme či nikoliv.

Jedná se o onemocnění, které je přenášené klíštětem (Ixodes ricinus) a které je typické svým sezónním výskytem. Vyskytuje se především v letních měsících, což souvisí s rostoucím množstvím rekreačních aktivit obyvatel v přírodě. Věřte však, že nakazit se můžete takřka v jakékoliv lokalitě České republiky, a to včetně velkých měst. S klíšťovou encefalitidou se setkáte ve většině států Evropy. Každoročně u nás dojde k nákaze cca 700 osob. K nákaze nejčastěji dochází po přisátí infikovaného klíštěte. Nakazit se však můžete i při manipulaci s přisátým klíštětem například při odstraňování klíštěte psovi nebo jinému domácímu mazlíčkovi. Dále při konzumaci nepasterizovaných mléčných výrobků od infikovaných zvířat (nejčastěji kozy, ovce, krávy).

Inkubační doba se nejčastěji pohybuje v rozmezí 7 – 14 dnů. Mezi příznaky onemocnění můžeme zařadit chřipkové příznaky (únava, horečka, bolesti svalů a kloubů), nespavost, neschopnost soustředit se, zpomalená řeč. Pacienti mohou též pozorovat třes jazyka a končetin nebo závratě.

Očkovat se nenechám, klíšťata na mě „nejdou“…- Člověku mohou sát krev všechna vývojová stádia klíštěte – larvy, nymfy i dospělí jedinci. Množství krve, kterou potřebují larvy nebo nymfy je však velmi malé a člověk ani nemusí zpozorovat, že se klíště přisálo. Ve slinách klíštěte je obsažena anestezující látka a samotné přisátí je bezbolestné. Po nasátí krve dojde k samovolnému odloučení klíštěte! To je důvod, proč se nechat očkovat i tehdy, když na Vás klíšťata nejdou ?

Očkování je zbytečné, klíšťovou encefalitidu lze vyléčit – Léčba tohoto onemocnění je ve většině případů pouze symptomatická, což znamená že žádný lék neexistuje a léčí se pouze příznaky. Je pravdou, že klíšťová encefalitida může v řadě případů probíhat velice lehce, nebo dokonce bezpříznakově – to v tom lepším případě. V horším případě může dojít k těžkému poškození centrálního nervového systému nebo i úmrtí. A to za to jistě nestojí, co myslíte?

Očkování nechám na příští zimu, letos jsem to nestihl/a – Pokud se nestihnete nechat naočkovat během zimní sezóny, můžete být v klidu. K očkování může dojít kdykoliv v průběhu roku. Během letních měsíců (kdy jsou již klíšťata aktivní) je pacientovi aplikováno zrychlené schéma. S tím Vám poradí v očkovacím centru.

Jak dlouho mi očkování vydrží? – Na počátku musíte počítat celkem se třemi dávkami očkování. Po první dávce následuje druhá cca za 1 až 3 měsíce a třetí dávka cca za 6 – 12 měsíců (přesné odstupy jsou vždy závislé na konkrétním typu vakcíny). Dále Vás bude čekat přeočkování po 3 letech a následně každých 5 let. To není taková hrůza.

Co dodat závěrem? Česká republika patří k zemím s nejvyšším výskytem klíšťové encefalitidy v Evropské unii. Závažnost onemocnění ve většině případů roste společně s věkem a následky po prodělání onemocnění si člověk nese po celý život.

Zapátrejte u Vaší zdravotní pojišťovny, zda na očkování proti klíšťové encefalitidě nepřispívá. Třeba by Vám tento bonus pomohl v rozhodnutí, zda se nechat naočkovat.

Onemocnění klíšťovou encefalitidou však není jediná nemoc přenášená klíšťaty. Co taková lymeská borelióza? Jak se vlastně liší od klíšťové encefalitidy? A jaký je správný způsoby odstranění klíštěte? O tom více v příštím infoblogu.

8. Díl – Dobrovolná očkování

V předešlém dílu infoblogu jsme se seznámili s druhy očkování, která jsou ze zákona povinná. Dnešní díl se bude naopak týkat těch očkování, která jsou dobrovolná a ze strany lékaře mohou být pouze doporučená. V tomto případě záleží jen na našem úsudku, zda se očkovat necháme či nikoliv.

Jaká očkování mohou být nám a našim dětem doporučená? U dětí se může jednat o očkování proti pneumokokům, rotavirům, meningokokové meningitidě, planým neštovicím, očkování proti HPV u dívek a mnoho dalších. U dospělých osob může být doporučeno očkování proti chřipce, klíšťové encefalitidě, žloutence typu A a mnoho dalších. Jak se v tom ale vyznat, které očkování je pro nás důležité a bez kterého se naopak obejdeme?

Základem by měla být důvěra v našeho ošetřujícího lékaře, který bude mít dostatek času a prostoru se nám věnovat. Měl by znát naše zvyklosti a podle nich nám doporučit vhodná očkování. Pokud mám uvést příklad, tak pokud nejste zrovna fandové výletů do přírody, rádi jste doma a ideální výlet je pro Vás do města do kina, očkování proti klíšťové encefalitidě pro Vás nemusí být to pravé. Vždy si nechte od Vašeho lékaře vysvětlit, o jaké očkování se jedná (jak onemocnění probíhá, jaká jsou rizika) a jak se dané onemocnění přenáší (jak se můžete nakazit). Podle toho společně s lékařem zvážíte, zda je očkování vhodné či nikoliv. Pokud budete chtít získat ucelený a objektivní přehled o výskytu infekčních nemocí v České republice, doporučuji Vám navštívit web Státního zdravotního ústavu (www.szu.cz). Naleznete zde údaje o počtu případů onemocnění za předešlé roky.

Blíží se letní měsíce, kdy řada z Vás, bude zvažovat cestu do zahraničí. I v tomto případě je nezbytné s dostatečným předstihem přemýšlet o očkování. Doporučuji Vám navštívit centrum cestovní medicíny nebo očkovací centrum. S lékařem posoudíte charakter cesty – kromě cílové destinace bude lékaře zajímat v jakém období a jak dlouho se budete v dané lokalitě nacházet, jaký bude charakter pobytu (zda budete cestovat z místa namísto, nebo setrváte po celou dobu v jedné lokalitě), jakým způsobem se budete na místě stravovat (hotel, vlastní strava, lokální strava), jakým způsobem budete zajišťovat pitnou vodu atd. Menší nároky budou logicky kladeny na pobyty, kdy je klient ubytován po celou dobu v hotelovém resortu s plnou penzí. Naopak cesty, při kterých cestujeme „na těžko“, procházíme řadu lokalit, a stravujeme se v místních podmínkách, vyžadují důkladnější přípravu. Lékař zhodnotí Vámi specifikované informace a srovná je s daty o výskytu onemocnění v dané lokalitě, které má k dispozici. Podle nich Vám může doporučit například užívání antimalarik, očkování proti břišnímu tyfu, žluté zimnici, choleře apod.

Všechna výše uvedená dobrovolná očkování jsou hrazena pacientem. Doporučuji Vám se však informovat u Vaší zdravotní pojišťovny, zda na Vámi vybrané očkování nepřispívá. Zdravotní pojišťovny své klienty rádi motivují finančními příspěvky právě na očkování :).

Pokud jste dočetli až sem a neztotožňujete se s tím, že výlet do kina je ideálním výletem, tak pro Vás bude určen další díl infoblogu, ve kterém se budeme věnovat právě klíšťové encefalitidě.

7. Díl – Která očkování jsou ze zákona povinná?

Vyznat se v problematice očkování může být občas oříšek. Pojďme si v tom udělat pořádek. Na začátek si rozdělíme očkování na ta, která jsou povinná a dále na očkování dobrovolná, kdy záleží pouze na našem uvážení, zda se očkovat necháme či nikoliv.

Povinná očkování jsou právně vázaná zákonem 258/2000 Sb. O ochraně veřejného zdraví. Tato očkování jsou plně hrazená z veřejného zdravotního pojištění (včetně přeočkování) a nemusíme za ně tedy nic doplácet. Povinná očkování dělíme na pravidelná, mimořádná a zvláštní.

Mezi pravidelná očkování řadíme především očkování dětí hexavakcínou (očkovací látka proti záškrtu, tetanu, černému kašli, dětské přenosné obrně, žloutence typu B a proti onemocnění způsobené původcem Heamophillus influenzae B) a následně trivakcínou (proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím).

Pamatujete si na očkování proti tuberkulóze? To patřilo také mezi povinná pravidelná očkování, nicméně vzhledem k příznivé epidemiologické situaci v České republice se od něj upustilo. Proti tuberkulóze se dnes děti očkují pouze ve vybraných případech.

Zákonní zástupci dětí – rodiče nebo pěstouni zodpovídají za to, že jejich děti budou naočkovány. Pokud tomu tak není, vystavují se riziku pokuty a také toho, že jejich dětem bude očkování nařízeno ze zákona. Rodiče neočkovaných dětí také musí počítat s tím, že jejich dítě nebude moci být přijato do školky a nebude se moci účastnit školy v přírodě nebo letních dětských táborů.

Zvláštní očkování se týká vybraných pracovišť, na kterých jsou zaměstnanci vystaveni riziku nákazy. Do této skupiny patří především zdravotníci, nebo pracovníci laboratoří. U zdravotníků hrozí riziko, že se během práce poraní o jehlu nebo jiný ostrý předmět, a proto je u nich nezbytné očkování proti žloutence typu B. I tento druh očkování je hrazen z veřejného zdravotního pojištění.

Mimořádné očkování – v případě, že dojde ke vzniku mimořádné situace, může stát nařídit vybrané skupině obyvatel očkování. A co by takovou mimořádnou událostí mohlo být? Třeba povodně, kdy jsou studny vyplaveny a mezi obyvateli dané oblasti by se začala šířit žloutenka typu A. Další mimořádnou událostí by mohl být vznik epidemie v daném kolektivu (mezi dětmi ve škole, mezi seniory v domově důchodců, mezi uživateli drog) kdy vznikne rozhodnutí, že tato skupina obyvatel bude naočkována proti danému onemocnění, aby se zamezilo jeho dalšímu šíření. I tento druh očkování je plně hrazen zdravotní pojišťovnou.

A jaká rizika jsou s očkováním spojená? Po očkování mohou vznikat nežádoucí reakce v místě v pichu – sem bychom zařadili zarudnutí a bolestivost v místě vpichu. Setkat se můžeme i s celkovými příznaky, mezi které patří únava, zvýšená teplota, bolest hlavy, nechutenství nebo alergická reakce. Pamatujte, že pokud se u Vás objeví výše uvedené příznaky, měli byste o nich informovat svého ošetřujícího lékaře. Je nutné podotknout, že vyjmenované nežádoucí reakce jsou běžnou součástí očkování. Jsou z převážné míry krátkodobé a neohrožují zdravotní stav očkovaného.

Stále ale platí, že přínosy plynoucí z očkování dalekosáhle převažují problémy, které mohu nastat v případě daného onemocnění.

V dnešním článku jsme se věnovali povinným očkováním, která jsou nesmírně důležitá k zamezení vzniku a šíření závažných infekčních onemocnění. Další skupinou jsou očkování dobrovolná, která si pacient hradí sám a do kterých ho nikdo nemůže „nutit“. Která očkování řadíme mezi dobrovolná?

Očkování proti klíšťové encefalitidě, žloutence typu A, planým neštovicím, meningokokové meningitidě a mnoho dalších.

Na tento druh dobrovolných očkování včetně očkování před cestou do zahraničí se podíváme příště.

6. Díl – Individuální imunita

V předchozím dílu infoblogu jsme se seznámili s tím, jak funguje kolektivní imunita, kdy všichni lidé kopou za jeden tým. Tématem dnešního dílu je naopak imunita individuální, při které člověk hraje sám za sebe.

Abychom začali od začátku, tak pojem imunita můžeme přeložit jako obranyschopnost organismu. A co to je imunitní systém? Představte si ho jako velice pečlivého hlídacího psa, který Vás bude celý život chránit. Imunitní systém (pokud funguje jak má) člověka chrání před vším, co je lidskému tělu cizí (viry, bakterie, paraziti…).

Často ale imunitní systém, tedy hlídací pes nepozná svého pána a zaútočí proti němu. V tomto případě hovoříme o autoimunitních onemocnění, kdy je třeba vlastní imunitu v útocích tlumit, ale tomuto tématu bude věnován jeden celý článek.

Imunitu můžeme pomyslně rozdělit na imunitu vrozenou a získanou.

Jak název napovídá, s vrozenou imunitou (též označovanou jako nespecifickou imunitou) se každý člověk již narodí. Imunitní systém nic a nikdo nemusí učit, jak má fungovat a pracuje, dá se říci, automaticky.

A co si pod vrozenou imunitou představit? Už jenom to, že je naše kůže neporušená, je velice významný prvek této imunity, kdy se bakterie a viry nemohou dostat do našeho těla. Stejně tak sem patří i žaludeční šťávy, které ničí většinu patogenů, které by nám způsobily nepříjemnosti. Stalo se Vám někdy, že se Vám zahnisala např. záděrka na prstu? Věřte, že i samotný zánět můžeme zařadit mezi vrozenou imunitu.

To nezní tak složitě, co myslíte? Pojďme se tedy přesunout k imunitě získané, kterou si člověk buduje v průběhu života.

Získanou imunitu (též označovanou jako specifickou imunitu) můžeme získat aktivním, nebo pasivním způsobem a to vždy ještě přirozeně, nebo uměle. Uff….tady se už do toho začínáme motat, ale věřte, že tak složité to není.

Aktivní imunita získaná přirozeně – proděláte dané onemocnění, Váš imunitní systém začne pracovat a vytvoří protilátky v průběhu i krátce po onemocnění. Vybavíte si plané neštovice, které jste jako děti určitě prodělali? Protilátky po jejich prodělání máte v těle ještě teď a pravděpodobně už jimi neonemocníte.

Aktivní imunita získaná uměle – očkování. Existuje velké množství nemocí, které jsou mnohonásobně nebezpečnější než plané neštovice. Jedná se například o tetanus, záškrt, spalničky a mnoho dalších. Abychom tato onemocnění nemuseli prodělat, tak tvorbu protilátek zajistíme očkováním. Díky tomu jsme pak proti těmto nepříjemným nemocem imunní.

Pasivní imunita získaná přirozeně – mateřské protilátky. Dítě získává protilátky od své matky nejprve skrz placentu, posléze pak mateřským mlékem. Právě kvůli protilátkám obsaženým v mateřském mléce je neustále vyzdvihovaný přínos kojení. Toto téma si zaslouží opět celý článek.

Pasivní imunita získaná uměle – vpravení již hotových protilátek do těla. V některých život ohrožujících situacích není možné čekat, než v těle dojde k vytvoření dostatečného množství protilátek, a proto jsou pacientovi podány již protilátky hotové. To proto, aby nebylo nutné čekat na jejich vytvoření, protože při některých akutních stavech se počítá každá minuta.

Je nutné si ale uvědomit, že protilátky vzniklé po očkování nebo samotném onemocnění mají obecně delší životnost, než uměle dodané.

Co říci závěrem?

Jen málo co je tak dokonale vymyšlené, jako lidské tělo a všechny procesy, které v něm probíhají. I v dnešním článku jsme narazili, byť jen okrajově, na problematiku očkování. Některá očkování jsou povinná, jiná jsou pouze doporučovaná. Abychom se v tom neztráceli, v dalším dílu popíšeme všemožná očkování, kdy s nimi začít a i jistá rizika s očkováním spojená.

5. Díl – Kolektivní imunita

V předešlém dílu infoblogu jsme se seznámili s faktory, které ovlivňují účinnost očkování a díky kterým nemusí být očkování účinné na sto procent. Tématem dnešního dílu je kolektivní imunita, která s problematikou očkování velice úzce souvisí.

Pokud si zadáte toto heslo do Vašeho internetového vyhledávače, objeví se Vám jako jeden z prvních web Národního zdravotnického informačního portálu (www.nzip.cz), na kterém naleznete citaci:

„Kolektivní imunita je stav aktivní imunity (přirozené a aktivně získané) v populaci, obvykle se vyjadřuje jako procento imunních osob v dané populaci. Předpokladem zabránění šíření infekčního agens v populaci je udržování vysoké proočkovanosti, která je součástí kolektivní imunity. Kolektivní imunita funguje pouze tehdy, je-li očkován dostatečný podíl jedinců dané společnosti. „

Tato definice je samozřejmě zcela správná, ale krkolomná, co myslíte?

Pojďme si tuto citaci přeložit do „lidštiny“.

Představte si situaci, kdy čekáte na autobusové zastávce a začne velice silně pršet. Vy máte svůj deštník, nicméně člověk, který stojí hned vedle Vás nikoliv. Necháte ho zmoknout, než přijede autobus, nebo mu nabídnete, aby se postavil vedle Vás, protože pod deštník se oba pohodlně vejdete? Pevně věřím, že ano. Dá se říci, že na stejném principu funguje i kolektivní imunita. Každý člověk, který se nechá naočkovat proti infekčnímu onemocnění, nad sebou roztáhne pomyslný deštník.

Pod tento deštník se mohou schovat i lidé, kteří z nějakého důvodu nemohli být očkováni (nemocní lidé, těhotné ženy, onkologičtí pacienti, pacienti po prodělané transplantaci, osoby alergické na některou složku vakcíny…atd.), nebo očkováni byli, nicméně u nich očkování nezafungovalo, jak mělo (narušení chladového řetězce vakcíny, nesprávný způsob aplikace…).

Čím vyšší procento naočkovaných osob v populaci máme, tím menší pravděpodobnost je, že mezi lidmi budou vznikat epidemie daného infekčního onemocnění. A jak velké procento lidí v populaci je třeba naočkovat? Udává se, že abychom zabránili vzniku epidemie, je třeba dosáhnout kolektivní imunity na úrovni 90 až 95 procent (např. u očkování proti spalničkám, které jsou vysoce nakažlivé). U Covid 19 se odhaduje alespoň 67 procent.

Má smysl se nechat naočkovat, když dané onemocnění se mezi lidmi již nevyskytuje?

Domnívám se, že s touto otázkou se zvláště dětští lékaři setkávají velice často. Argumentují tím především problematiky nepříliš znalí odpůrci očkování. Ano, nechat se naočkovat (nebo své dítě) proti infekčnímu onemocnění smysl rozhodně má! Právě díky očkování a vysoké kolektivní imunitě nedochází ke vzniku epidemií infekčních onemocnění a vyskytují se pouze ojedinělé případy. Všichni odpůrci očkování by se nad tímto měli zamyslet a připomenout si, jak vlastně princip solidarity funguje a také to, že jejich nenaočkované dítě bude vždy těžit z rodičů, kteří se zachovali solidárně a své dítě naočkovat nechali.

Informací ohledně imunity je mnoho. V příštím dílu infoblogu si rozebereme imunitní systém a vysvětlíme, proč je po prodělání některých nemocí imunita doživotní a u některých prakticky žádná. Proč je vhodné očkovat děti a kdy jim můžeme pomoci a zároveň uškodit.

4. Díl – Kdy očkování selhává…

Funguje očkování stoprocentně? NE, jistého není nikdy nic. Očkování nemusí být v každém případě účinné. Faktorů, které ovlivňují jeho účinnost, je celá řada a my se podíváme na některé z nich.

Chladový řetězec – Ke znehodnocení vakcíny může dojít při narušení chladového řetězce v průběhu přepravy nebo následného skladování vakcíny. U většiny vakcín je nezbytné, aby byly po celou dobu skladovány za přísných teplotních podmínek. Jakékoliv zakolísání teploty může vést k tomu, že pokud bude takováto vakcína podána pacientovi, nebude účinkovat jak má. Nemusíte se však bát, tento faktor je velice důkladně sledován. Díky tomu je riziko, že byste byli naočkováni takto znehodnocenou vakcínou minimální.

Nesprávný způsob aplikace – V současnosti existuje velké množství vakcín, přičemž každá z nich vyžaduje jiný způsob podání. Některé vakcíny jsou aplikovány injekčně, jiné očkovací látky je možné přijmout v podobě kapek ústy. Ani s injekční aplikací to není úplně snadné. Je nezbytné rozlišovat subkutánní způsob (Vakcína je aplikovaná pod kůži – např.u očkování proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím), intradermální aplikace (vpich do kůže) který používáme např. u očkování proti tuberkulóze nebo intramuskulární způsob aplikace, kdy je vakcína vpravena přímo do svalu. Další úskalí, které může ovlivnit úspěšnost očkování je např. použití příliš krátké jehly, která se nemusí dostat skrz tukovou vrstvu pacienta a očkovací látka tím pádem není aplikovaná na správné místo. Velice důležitá je i volba vhodného dezinfekčního prostředku, kterým je ošetřena kůže před samotným vpichem.

Nevhodná doba pro očkování – Některé u důvodů jsme si již nastínili v minulém dílu infoblogu. Patří sem především nedodržení odstupů mezi různými očkováními, kdy imunitní systém potřebuje dostatek času na tvorbu protilátek. Dále pak očkování v období akutně probíhajícího onemocnění, nebo v období rekonvalescence. Toto jsou všechno faktory, které je možné ovlivnit. Co však nejsme schopni ovlivnit je podání očkovací látky v inkubační době. Inkubační doba označuje období od vzniku nákazy až po objevení se prvních příznaků. V této době ještě nevíme o tom, že jsme „nemocní“, nicméně náš imunitní systém již pracuje na plné obrátky. Pokud je pacient naočkován v tomto období, očkování nemusí být úspěšné.

Expirovaná vakcína – Ano, pokud Vám bude podána expirovaná neboli „prošlá“ vakcína, proti dané nemoci nejspíše nebudete chráněni. Ale ruku na srdce – vybavíte si, jak to vypadalo, když Vás očkovali naposledy? Podívejte se do svého očkovacího průkazu. Lékař tam zaznamenává nejenom číslo šarže vakcíny, ale i datum její expirace, takže riziko, že dojde k naočkování takovouto vakcínou je zcela minimální.

Sami vidíte, že faktorů, které mohou ovlivnit úspěšnost očkování je velké množství. Věřte však tomu, že zdravotnictví u nás v ČR je na vysoké úrovni a zdravotníci vědí, co dělají.

Jak předejít tomu, aby očkování selhalo? Velice důležitá je pečlivé základní vyšetření provedené lékařem, které by rozhodně nemělo být podceňováno. Dalším důležitým krokem je respektování příbalové informace u konkrétní vakcíny, správná aplikační technika a dodržení

kontraindikací (faktorů kdy je očkování pacienta vyloučeno). Díky těmto krokům je možné snížit riziko neúčinnosti očkování na minimum.

Když je již naočkováno tolik lidí, jak je možné, že přibývají další nemocní lidé? Na tuto otázku existuje jednoduchá odpověď – kolektivní imunita. Co to je a jak velkou roli hraje, si povíme příště.

Díl 3. Kdy se očkování nedoporučuje

V minulém dílu infoblogu jsme si nastínili princip očkovaní a také to, kdy je vhodné se nechat naočkovat. Nyní se podíváme na opačnou stranu mince, tzn. případy, kdy se očkování (nejen proti Covidu 19) nedoporučuje.

Nejčastější případy jsou:

Akutně probíhající onemocnění – Máte horečku, kašel, rýmu, bolí Vás svaly a klouby? Stop! S očkováním počkejte, nikam Vám neuteče…Váš imunitní systém jede v tuto chvíli na 100 procent a má „plné ruce práce“ s právě probíhajícím onemocněním. Pokud byste se nechali i přesto naočkovat hrozí, že mu již nezbyde volná kapacita na tvorbu protilátek a očkování tím pádem nebude účinkovat. Očkování se vyhněte i tehdy, pokud Vám, „není dobře“ nebo se „necítíte ve své kůži“.

Nacházíte se v období rekonvalescence – to je stav, kterým označujeme období po prodělání onemocnění. Nějakou dobu Vaše tělo bojovalo s nemocí a teď je potřeba mu dopřát čas na zotavení. V tomto období již nemáte žádné příznaky prodělaného infekčního onemocnění, ale přesto ještě býváte unavení a nějakou dobu trvá, než začnete bezvadně fungovat. V tomto období Váš imunitní systém „nabírá sílu“ k dalšímu boji o Vaše zdraví. Dopřejte mu klid na zotavení a s očkováním prozatím počkejte.

Očkování proti jinému onemocnění – nechali jste se v dohledné době naočkovat jinou vakcínou – byli jste na přeočkování proti tetanu? Nechali jste se před letní sezonou naočkovat proti klíšťové encefalitidě? Obáváte se „nemoci špinavých rukou“ a byli jste na očkování proti virové hepatitidě typu A, nebo jste byli na nějakém úplně jiném očkování? To je chvályhodné, ale i v tomto případě je nezbytné s očkováním počkat. Poraďte se se svým ošetřujícím lékařem a ten Vám poví, jak dlouhý odstup mezi dalším očkováním musíte dodržet.

Alergie na některou složku očkovací látky – zaznamenali jste již po nějakém předchozím očkování problémy? Kožní reakce v místě vpichu, problémy s dýcháním, otoky, křeče…? Je možné, že jste alergičtí na některou složku vakcíny. Nezapomeňte tuto informaci sdělit lékaři, který posoudí, zda je pro Vás konkrétní vakcína vhodná nebo nikoliv. Nezapomeňte také na to, že po očkování byste měli v ideálním případě zůstat minimálně 15 – 30 minut v čekárně – pokud by se u Vás objevila nějaká alergická reakce, lékař bude v dosahu a bude Vám moci pomoct v případě potřeby.

Prodělání onemocnění Covid 19 – pokud máte „covid“ již za sebou, obecně se můžete nechat očkovat za 3-6 měsíců po prodělání. Předem si ale raději zavolejte na infolinku 1221, kde Vám poradí, jaký časový odstup od prodělání Covid 19 právě platí (v současnosti, tedy 17.4., je to min.90 dnů).

Závěrem

Očkování mám za sebou a teď už neonemocním – Musíme se smířit s tím, že jediná jistota je to, že nic není jisté. A to platí (bohužel) i v případě očkování. Díky očkování velice významným způsobem snížíte riziko vzniku onemocnění a také závažnost jeho průběhu (a to již po první dávce vakcíny). Existuje však celá řada faktorů, které mohou ovlivnit účinnost očkování… O těch si ale povíme příště.

Díl 2. Princip očkování a kdy ho podstoupit

V mediálním světě se často objevují informace o nežádoucích účincích po očkování nebo dokonce úmrtí očkovaných lidí. Objasněme si proto tento informační balast.

Očkuje se živým virem, který může způsobit onemocnění – ano, o tom jsme psali v minulém dílu. Některé vakcíny, značené jako živé, skutečně obsahují cizorodý patogen v oslabené podobě. Ten je ale zbaven jeho patogenity (schopnosti způsobit onemocnění), ale jeho genetická informace (tělo) zůstává téměř stejná. Díky tomu může náš organizmus začít vytvářet protilátky.

Co jsou to ty protilátky – jednoduše řečeno, jedná se o malé prvky, které jsou součástí naší imunity. Protilátky se, mino jiné, vytvářejí po kontaktu s něčím, co našemu tělu není vlastní. Právě díky očkování, kdy do těla vpravíme neznámý kus viru bez jeho patogenity (představme si psa bez zubů, vypadá jako pes, běhá jako pes, ale nekouše), se tyto protilátky začnou vytvářet. Stejný pochod v těle nastává i v případě onemocnění. Náš organizmus se s ním popere a vytvoří si protilátky, díky kterým je na příští útok rychleji připravený. Opět si představme psa, ale tentokrát se zuby, který nás pokousal a my už víme, že příště se k němu přibližovat nebudeme.

Shrnuto podtrženo, díky očkování nemusíme nemoc prodělat proto, aby si naše tělo vytvořilo protilátky.

Existuje několik druhů protilátek, jistě známe IgA, IgM a IgG, které jsou často s nemocí Covid 19 spojované. Pro nás jsou v tuto chvíli důležité IgG, které se vytváří po překonání onemocnění, nebo po očkování a mají v těle dlouhou životnost. Právě díky tomuto druhu protilátek je naše tělo připraveno na rychlý útok proti nezvanému viru.

Je mnohem příjemnější protilátky získat bez prodělání nemoci, která trvá několik dnů i týdnů a často se po ní objevují pozdní zdravotní komplikace.

Ale kdy se nechat očkovat – prakticky kdykoli, kdy to bude jen možné. Díky nedostatku vakcín je nutné být trpělivý, ale v případě, že se na Vás usměje štěstí, neváhejte. Obecné důvody, kdy se očkování nedoporučuje, probereme v dalším blogu.

Znám spoustu lidí, kterým bylo po očkování děsně blbě – očkovací látka je stejně jako Paralen lék. A každý lék má své vedlejší účinky. Ty jsou popsány v příbalových letácích a očkující lékař by Vám je vždy měl sdělit. Je třeba si uvědomit následující:

Po očkování Vám nemusí být den dobře, můžete se cítit unavení, mohou se objevit různé příznaky jako bolest hlavy, kloubů, zvýšená teplota, zimnice atd. Ve srovnání s proděláním Covid 19 se dá mluvit o jednom propršeném dnu z desetidenní slunečné dovolené. A vůbec, zeptejte se těch, kteří ho prodělali…

A co ty smrťáky a krevní sraženiny! – ano, v souvislosti s očkováním bylo zaznamenána i úmrtí. Neexistuje ale lék, po jehož požití nikdo nezemřel. Co je ale podstatné?

Pravděpodobnost, že se po očkování setkáte s vážnými vedlejšími účinky, nebo že dokonce zemřete, je ve srovnání s tím, co Vás může potkat při nebo po Covid 19 naprosto bezvýznamná.

Závěrem

Očkování není absolutně bezpečné, stejně jako sám život. Ale v 95 % nás ochrání před nemocí, kvůli které se náš život, i život našich blízkých, může proměnit v hororový příběh se špatným koncem.

Díl 1. Očkovací mýty

Prostředí internetu je plné různých mýtů a hoaxů (nesmyslných zpráv) hovořící o někdy až magických účincích očkování. Vybrali jsme pro Vás ty nejčastější.

Nepravda č.1 – VAKCÍNA OBSAHUJE ČIP, DÍKY KTERÉMU JSME SLEDOVANÍ

Žádná studie, ani laboratoř do této chvíle nepublikovala informace o tom, že by se takováto technologie měla v látce nacházet. Jakýkoli čip musí mít zdroj energie a vysílač. I v této době je technicky neproveditelné tuto technologii vměstnat do mikroskopické podoby tak, aby byla aplikovatelná v rámci očkování. A ruku na srdce – uživatelé chytrých telefonů s neustále zapnutou wi-fi, Bluetooth nebo sledováním polohy? Jakékoli aplikaci povolujeme při její instalaci přístup k mikrofonu, fotkám, telefonnímu seznamu atd. Necháváme se sledovat dobrovolně prostřednictvím již existujících technologií.

Nepravda č.2 – OČKUJÍ NÁS OPIČÍMI SÉRY, SÉRY Z MRTVÝCH DĚTÍ NEBO SE Z NÁS STANE HULK (sci-fi postava)

Lidská embrya se na vývoji jakékoli vakcíny nepodílí, toto je ošetřeno etikou ve zdravotnictví. Zvířata, jednoduše řečeno, se na vývoji očkovacích látek částečně podílí, ale přenos genetické informace ze zvířete na člověka je nemožný. Pokud zapátráme v historii, Inzulín (lék na cukrovku) byl dříve získáván z Vepře domácího. Nikdy ale nebyla odborně ani laicky popsána přeměna člověka na prase po aplikaci Inzulínu, nebo snad ano? ? Přeměna ve sci-fi postavu byla popsána lékařem vtipálkem, který se za jeho popis omluvil. Tím ale zklamal mnoho pracovně vytížených lidí, kterým by nadpřirozená síla přišla vhod.

Nepravda č.3 – V OČKOVACÍ LÁTCE JE COVID 19 A TÍM PÁDEM ONEMOCNÍM

V očkovací látce se skutečně nachází část viru SARS-Cov-2, ale pouze jeho část. Představme si to jako jeden prst. Může jeden prst bez ruky a hlavy začít hrát na kytaru? Nemůže, stejně tak není možné onemocnět díky podání vakcíny. Malá část viru (prst) je laicky řečeno navázán na oslabený vir rýmy nebo jiný nosič, který ho donese do cílové stanice a dojde ke tvorbě protilátek. Princip očkování probereme v dalším infoblogu.

U SARS-Cov-2, stejně jako i u jiných chorob, je často slyšet o inkubační době.

Inkubační doba je stav, kdy se vir v našich tělech množí a my jsme už nebezpeční pro naše okolí, protože ho vylučujeme při mluvení, kašlání a smrkání. V inkubační době ale nemáme žádné příznaky, je nám dobře a o ničem nevíme. Ti, kteří krátce po očkování onemocněli, byli v inkubační době – byli už nemocní, ale nevěděli o tom.

Závěrem

Žádné očkování není bezpečné, stejně jako léčba Ibuprofenem nebo cestování v autě, kterému se velká část z nás vědomě vystavujeme.

Přínosy očkování zásadně převyšují rizika, která jsou s ním spojená. Proto přemýšlejme hlavou a používejme selský rozum. Právě selským rozumem příště popíšeme vývoj očkovacích vakcín a úmrtí na krevní sraženiny v souvislosti se značkou Astra Zeneca.


MUDr. Lukáš Martinek